21. srpna 2017 bylo možno z oblasti Spojených států amerických pozorovat úplné zatmění Slunce. Oblast jeho viditelnosti, zvaná pás totality, procházela skrze celé USA od severozápadního pobřeží až po středovýchodní. Seskupily se se zde milióny lidí z celého světa, aby zahlédli a případně nějak zaznamenali tento vzácný úkaz. Nejinak se zachovali i pracovníci úpické hvězdárny V rámci velké výpravy americké Havajské univerzity a ve spolupráci s VUT Brno se vypravili do státu Idaho zatmění zachytit na fotografické čipy. Vše bylo ale složitější.
Po téměř sedmileté odmlce v pozorování úplných slunečních zatmění úpickou hvězdárnou, jíž předcházelo 13 předchozích pozorování, bylo i toto zatmění pro nás poněkud nejisté. Vše se však změnilo na počátku roku 2017 telefonátem profesora Druckmullera, odborníka na zpracování obrazu a snímků sluneční koróny zvlášť. To že telefonoval, by na první pohled nebylo nic zvláštního, vždyť spolupracujeme již od roku 2001. Zvláštní a nečekaný byl ovšem obsah telefonátu. Jednalo se v podstatě o pozvání na velkou výpravu profesorky Shadii Habbalové z Havajské univerzity za pozorováním. Na doporučení právě prof. Druckmullera jsme měli zúročit své zkušenosti v pozorování a fotografování tohoto jevu, stejně jako zpracování pozorování a jeho interpretaci. Havajská univerzita navíc nabídla uhradit část nákladů na naši cestu a spolu s německou firmou Alsteco Petera Aniola a VUT Brno zajistit i kompletní vybavení dalekohledy, fotoaparáty i výpočetní technikou. To byla nabídka, které těžko bylo odolat.
Čas začal rychle ubíhat a odjezd se blížil. I když jsme neměli starosti s přípravou přístrojů, museli jsme absolvovat kolik technických školení. Jeden z experimentů, fotografování sluneční koróny ve spektrálních čarách ionizovaného železa bylo i pro nás nové. Obsluha kamer, nový ovládací software, vše jsme nakonec zvládli. A už byl jen čas odletět.
Zkrátíme všechny peripetie cesty a zastavíme se až v městečku Boulder ve státě Colorado. Zde bylo technické zázemí celé výpravy. Více než 40 lidí zde nalezlo svou techniku a přístroje zaplňující plně místnost velikosti školní třídy. Nastaly dva dny kompletace, testování, dolaďování a posledních zkoušek. Co se neodladí zde v civilizaci, na místě pozorování již neopravíme. Konečně balíme přístroje i pozorovací techniku do obytného vozu a druhý den odjíždíme přes stát Wyoming na pozorovací místo ve státě Idahoo, nedaleko městečka Mackay. Tisíc kilometrů dlouhá cesta vydá na dva dny Rychleji to nejde.
Je pátek večer. V nadmořské výšce téměř 2000 metrů na pozemku geofyzikální stanice máme vyhrazeno pozorovací místo. Vítá nás „domácí paní“, která nás má na starosti. Připravuje jídlo a bydlí v obytném voze s plachtou ne nepodobném těm, ve kterých sem přijeli první bílí osadníci. Zvenčí budí nedůvěru. Uvnitř je však vše potřebné. Velká postel, stůl, kamna i místo na oblečení.
My začínáme sestavovat techniku, ustavovat montáže a zaostřovat dalekohledy. A začínáme tloustnout. Místní kuchyně, absolutně odlišná od jinak všude přítomným hamburgerům, hranolkům, a chipsům, nám jde k duhu.
Ve dne tedy v plné sluneční lázni přesahující 30 stupňová vedra ladíme techniku, v noci upřesňujeme ustavení a fotíme překrásné scenérie Mléčné dráhy na téměř absolutně temném nebi. U nás nevídáno. Teplota však klesá k 8 stupňům. V neděli večer konečně nastává klid. Dalekohledy jsou ustaveny, zaostřeny, připraveny. Snímací software je odzkoušen a filtry naladěny. Dokonce máme pořízeny i první sady kalibračních obrázků. Pro jistotu. Po zatmění je ještě raději zopakujeme. Obloha se chvílemi pokrývá mraky. Večer se však vyjasňuje, byť tentokrát zůstává obloha poněkud zakalena. Spát jdeme nejisti.
V pondělí ráno se probouzíme do jasného dne. Doufáme, že to tak vydrží alespoň do oběda. Naposledy kontrolujeme na slunečních skvrnách ostření i chod dalekohledů. Vše vypadá dobře. Roste nervozita. Otevíráme plně speciální okna ve speciálním stanu s přístroji. Chrání je před větrem a prachem, částečně i před teplem. V určené časy spouštíme snímací sekvence a teď již vše závisí na technice. Teď je již jakýkoliv zásah nemožný.
Dvě minuty zatmění jsou pryč a pouze cvakání spouští a letmý pohled na monitory počítačů ukazovaly, že vše běželo podle plánu. Zatím se na snímky však nedíváme. Otáčíme dalekohledy druhou stranu oblohy, daleko od Slunce, abychom pořídili všechny korekční snímky. Je jich potřeba několik stovek. Mnohem více než vlastních snímků zatmění. Jejich pořízení nám zabere celé odpoledne. Teď ještě zazálohovat všechna data a konečně se můžeme podívat, co jsme nafotili. Snímky na displeji fotoaparátu vypadají ostře, pohled v počítači kvalitní zaostření potvrdí. Teď je tedy jasné, že pozorování bylo úspěšné.
Teď nás již čeká jen cesta zpět do Boulderu, vybalení přístrojů, cesta domů a čekání na matematicky zpracovaná data a snímky. A pak již bádání nad obrázky, studium sluneční koróny a psaní článků. Ale to až někdy příště.
4 dny v pásu totality
