Akce hvězdárny uskutečněné v roce 2003 - dokument Word dokument html


 

Stručná historie hvězdárny v Úpici

Hvězdárna v Úpici má již více než čtyřicetiletou tradici. 8.listopadu 1959 v 10 hodin a 30 minut byla slavnostně otevřena tehdy ještě lidová hvězdárna.

Ovšem historie začala o něco dříve. V roce 1952 začal pod vedením pana Vladimíra Mlejnka pracovat astronomický kroužek při klubovně ROH závodu Transporta v Úpici. Již v těchto dobách začínají členové a zejména pan Mlejnek uvažovat o stavbě hvězdárny. Tyto myšlenky se začaly realizovat již v roce 1953 a na konci tohoto roku již stojí na pozemku u Lipek dřevěná pozorovatelna s odsuvnou střechou. A v roce 1954 se začíná v Transportě se stavbou dalekohledu.
27. října však přichází katastrofa. Silná noční vichřice rozmetala celou pozorovatelnu do širokého okolí. Na druhou stranu tato událost urychlila rozhodnutí vybudovat stavbu větší a bytelnější. V roce 1955 se stavba začíná rozjíždět. Cihly z demolice a práce mnoha členů kroužku nakonec vyústily v roce 1959 v ono slavnostní otevření. Ovšem nejen členové kroužků a jmenovaní se na stavbě hvězdárny podíleli. Bez práce mnoha nejmenovaných,kteří třeba ani astronomii nerozuměli, ale chtěli, aby Úpice měla svou hvězdárnu,by stavba nemohla být nikdy dokončena.
Dalekohled v hlavní kopuli (stavitelé Karel Uhlíř a Stanislav Vaněček) byl vybaven dalekohledem Newtonova typu se zrcadlem o průměru250 mm a ohniskem 2000 mm, pointerem o průměru 102mm a ohnisku 1300 mm a fotokomorou s průměrem 102 mm a ohniskem 150 mm.Kopule sama má průměr 6 metrů.

Hlavní kopule Hvězdárny v Úpicisystém přijímacích antén snímající rádiový tok ze Slunce

Historie pokračovala. Členové kroužku se věnovali pozorování meteorů, poměnných hvězd, Měsíce a planet. Velkou pozornost věnovali pozorování zákrytů hvězd Měsícem. Konkrétně pozorování meteorů přinášelo důležité poznatky nejen o vlastnostech těchto vesmírných poslů,ale i o vlastnostech atmosféry a v neposlední řadě i o vlastnostech lidského oka. Pozorování zákrytů hvězd Měsícem pomáhalo zpřesňovat dráhové parametry jak Měsíce, tak i naší Země. Nesmíme zapomenout ani na přednáškovou činnost pro návštěvníky hvězdárny.
Postupně se hvězdárna stala zařízením Odboru kultury a školství ONV v Trutnově. Pan Vladimír Mlejnek se stal jejím prvním ředitelem.To bylo v roce 1960. Na doporučení RNDr. Ladislava Křivského z ondřejovské observatoře se hlavní pozornost úpické hvězdárny začala orientovat na pozorování Slunce. Toto se provádělo zpočátku zejména v optickém oboru - tedy zakreslování fotosféry, fotografie slunečních skvrn. Tato pozorování byla později rozšířena o pozorování rádiová- příjem kosmického šumu v oblasti dekametrových vln a registrace sluneční aktivity metodou příjmu atmosferiků (SEA).
Později byl pořízen úzkopásmový H-alfa filtr, umožňující sledovat a fotografovat chromosferické erupce a protuberance. Pečlivě prováděná patrola stavu sluneční chromosféry zařadila úpickou observatoř mezi přední světové hvězdárny věnující se pozorování Slunce.

celostat vrhající obraz Slunce do dalekohledu H-alfa, Kalcium a bílé světlonově přistavěná část hvězdárny

Měření z úpické hvězdárny jsou pravidelně publikována v prestižních astronomických publikacích a v mezinárodních bulletinech (SGD - Boulder, USA).
Odborná činnost pracovníků hvězdárny se neomezuje pouze na Slunce. Středem zájmu jsou i komety, meteory i další pozorování.
Kromě takovýchto, "ryze" astronomických, aktivit je na hvězdárně prováděno pravidelné měření počasí i znečištění ovzduší.
V roce 1986, po odchodu ředitele pana Mlejnka na odpočinek, postavila se do čela hvězdárny doktorka Eva Marková. Nastala doba dostavby nového křídla hvězdárny a dalšího rozšiřování odborné i populariační aktivity.
Oblast aktivity v oblasti výzkumu Slunce se rozšířila o velmi důležitý obor pozorování úplných zatmění Slunce. Noční pozorování se rozšířila především o sledování aktivních protějšků gama záblesků, jejichž poloha k nám přichází prostřednictvím sítě internet ve velmi krátké době po vlastní detekci záblesku gama záření na družici Compton, umístěné na oběžné dráze Země. Navíc se činnost "noční" astronomie rozšířila o pozorování kataklyzmických proměnných hvězd. Nových měření s e dočkalo i měření stavu ovzduší.

 


Hlavní aktivita Hvězdárny v Úpici
Naše aktivita v oblasti popularizace
Naše vědecká činnost:

Hlavní kopule

V hlavní kopuli se nachází vidlicová paralaktická montáž(notně již přetížená) se soustavou několika přístrojů.
Nejstarší z nich je refraktor Mertz s ohniskovou délkou1785 mm a průměrem 18 cm s poměrně komplikovanou historií. Tento dalekohled se používá na každodenní kreslení sluneční fotosféry, pro pointaci i proukazování nebeských objektů návštěvníkům hvězdárny. Tento dalekohled takévozíme s sebou na expedice za zatměním Slunce.
Druhým přístrojem je Cassegrainův reflektor.
Posledním přístrojem této montáže (vynecháme-li Somet Binar 25x100 používaný jako hledáček) je Maksutovova fotokomora. Průměr hlavního zrcadla činí 420 mm, průměr menisku 350 mm a ohnisková vzdálenost840 mm. Tato fotokomora je určena k fotografování takových objektů noční oblohy, jako jsou deep-sky objekty, komety, oblasti gama-záblesků a dalších.

 

 

Bečvářova kopule


Kopule je to sice malá rozměry, skrývá však přístroj velikána Československé astronomie, dalekohled Antonína Bečváře. Tento dalekohled,vlastně celá montáž, má pohnutou historii a procestoval celou naši ještě úplnou republiku, než nalezl odpočinek právě v této malé kopuli.
Na vidlicové motáži jsou umístěny dvě zrcadlové fotokomory.Jedna se zrcadlem 240 mm v průměru a ohniskovou délkou 1200 mm, druhá se zrcadlem 200 mm na průměr a 1600 mm ohniskem. Jako vodící dalekohled je instalován refraktor Secretain s objektivem o průměru 130 mm. Tento dalekohled je kromě pointace používán i na kreslení sluneční fotosféry a na pozorování planet a proměnných hvězd.

V roce 2000 byla na této kopuli odhalena pamětní deska Antonínu Bečvářovi.