
Vraťme se nyní o 99 let zpět. 15. května 1921 se na mnoha místech Země rozpoutalo něco, co mnozí nikdy nezažili. Telegrafní stanice ve Švédsku začaly z nevysvětlitelých důvodů hořet a v Anglii na Brewster station of the Central New England Railroad shořela od vzplanutí telegrafu celá budova. Něco podobného se stalo i v USA na kontrolní věži poblíž New York City’s Grand Central Station. Co se tehdy stalo? Kdo měl na svědomí téměř teroristické útoky po celé Zemi? Kupodivu to nebyl člověk, ale Slunce. Ovšem, ani toho člověka nemůžeme úplně vyloučit. Kdyby si nepostavil ty telegrafy, mohl se kochat krásnými polárními zářemi a neřešit požáry. Ale zase bychom se o tom možná vůbec nedozvěděli ...

Takže, co se tehdy vlastně stalo... Slunce bylo po maximu 15. cyklu sluneční aktivity, která se postupně začala snižovat, aby se po přibližně 5-ti letech dostala na své minimum. Ovšem, což je pro sluneční cykly téměř typické, sluneční aktivita se jen tak nevzdává a právě na sestupné fázi si občas vzpomene na svou sílu a udeří. 12. května 1921 začala být obří skupina slunečních skvrn označená AR 1842 poměrně aktivní a začaly se v ní objevovat sluneční erupce. A postupně sílily až vyústily ve zmíněné pozemské úkazy, které začaly těsně krátce po půlnoci světového času 15. května. Ostatně, celou situaci můžeme vidět na fotografii z Royal Greenwich Observatory, která je zde vložena do kresby pořízené na Mount Wilson Observatory.

Astronomové a geofyzici byli překvapeni, co dělají jejich magnetografy, které se během krátké chvilky dostaly úplně za rozsah svých měření. Již zmíněné telegrafy získaly indukcí na vedení špičková napětí okolo 1000 Voltů. Polární záře byly pozorovány až v Los Angeles a dokonce i na jihu Texasu. Červenavou barvu oblohy zaznamenaly dokonce i lodi poblíž rovníku. protože však z té doby nemáme snímky této polární záře, podívejme se alespoň na oblohu během polární záře v roce 2003, jak ji zaznamenal pracovník úpické hvězdárny na ještě klasický barevný fotografický film.