
Již předem se omlouváme všem tisícům a možná i miliónům našich předků, kteří již od chvíle, kdy v době kamenná zdvihli své, tehdy ještě chlupaté, obličeje od pěstního klínu k obloze a jistě zaznamenali úchvatné ohňostroje průletu nebeských tělísek zemskou atmosférou. Máme na mysli průlet zaznamenaný trvalým médiem, jako je například fotografická deska.
12. listopadu 2013 je tomu přesně 100 let co zemřel člověk, který tak opravdu učinil, rakousko-uherský astronom Ladislav Weinek. V pátek 27. listopadu 1885 se mu podařilo zaznamenat sedmi milimetrovou stopu meteoru na fotografické desce pořízené v Praze.

Ladislav Weinek se narodil 13. února 1848 v Budě, zemřel 12. listopadu 1913 v Praze. V roce 1847 se zúčastnil expedice za pozorováním přechodu Venuše před slunečním diskem na Kerguelenovy ostrovy v jižním Indickém oceánu, podílel se na určení polohy zemských pólů a podílel se též na určení pohybu zemských pólů vůči zemské kůře. Na základě snímků pořízených na Lickově observatoři a observatoři v Meudonu vytvořil první atlas Měsíce, jehož podkladem byly fotografické snímky. Jeho jménem je označen nejen kráter na Měsíci, ale též planetka 7114.

Meteor zachycený na jeho fotografické desce patřil k roji Andromeid, jehož mateřskou kometou je vlasatice Biela. Tato kometa byla objevena rakousko-uherským důstojníkem a amatérským astronomem baronem Wilhelmem von Bielou za jeho působení v pevnosti Josefov u Jaroměře. I když kometu před tímto „objevem“ zaznamenali v roce 1772 Messier a Mointangne, Biela ji díky svému pozorování v roce 1826 potvrdil jako periodickou. V únoru 1846 se kometa rozpadla na 2 části.
Meteorická astronomie má v Česku a Slovensku velmi dlouhou tradici. Vzpomeňme například populární fotografii Josefa Klepešty galaxie v Andomedě s trojitým výbuchem meteoru.
V neposlední řadě je to ovšem i práce meteorického oddělení hvězdárny v Ondřejově, která například určila dráhu a původ tělesa, jež 15. února tohoto roku vybuchlo nad Čeljabinskem.

Meteorická astronomie prochází nyní díky rozvoji detekční a výpočetní techniky velkým vývojem. V posledních letech se skupině astronomů soustředěných okolo Hvězdárny v Úpici a jihočeské pobočky České astronomické společnosti podařilo vyvinout techniku, přinášející revoluční zvrat do pozorování meteorů radiovou metodou. Pomineme-li nezávislost pozorování na denní době, počasí či rušení svitem Měsícem, je tato metoda schopna produkovat nejen reálná pozorování, ale i dráhy těchto těles ve Sluneční soustavě. V současné době je vytvářena síť nejen profesionálních, ale i amatérských stanic. Toto je možné zejména díky velmi nízké pořizovací ceně přijímací aparatury, jež je téměř v kontrastu s kvalitou výstupů.