Hvězdárna  a počasí

            Za opravdový začátek je možno považovat rok 1963, kdy odborná práce hvězdárny začala být silně závislá na  znalosti pozorovacích podmínek v nejbližších  hodinách. Proto se opatřily základní přístroje meteorologické výbavy, a začalo se se systematickou prací i v oboru meteorologie. Postupem let se stanice vybavovala dalšími přístroji, až nakonec přišla žádost Českého hydrometeorologického ústavu o spolupráci. V té době se totiž měnila pozorovací síť a ČHMÚ využil existující pozorovatelny s každodenní obsluhou a s  možností hustších pozorování než na stranicích s dobrovolným pozorovatelem. Tak vznikla klimatologická stanice Úpice, dnes tzv. základní se speciálním zaměřením. To je stanice, která kromě všech základních klimatologických pozorování , prováděných alespoň třikrát denně , vykonává  ještě další, "nadstandardní" měření, u nás to je netradiční měření srážek a imisní měření.  A nyní se tedy pojďme projít po meteorologické stanici Úpice.

Na naší staré staničce, kterou právě vidíme trochu shora, jak se sluší a patří na moderní dobu, se toho ve skutečnosti měřilo dost, no posuďte sami:

1. Měření teplot

- "suchá"  a "vlhká" teplota vzduchu, kromě vlastní teploty se z těchto dvou údajů dá stanovit  také absolutní i relativní vlhkost vzduchu , dále tlak nasycených vodních par  ve vzduchu  a odtud pak i rosný bod

- maximální a minimální teplota vzduchu mezi měřeními ve 2 m nad terénem

- minimální teplota vzduchu za noc v 5 cm nad terénem

- průběh teploty vzduchu ve 2 m nad terénem

- teplota půdy v hloubce 2, 5, 10, 20, 30 a 50 cm pod povrchem terénu.

2. Srážkoměrná měření

- množství spadlých srážek mezi měřeními

- množství srážek spadlých za uplynulý den

- začátky, konce a intenzita dešťů

- množství nového sněhu mezi měřeními

-množství nového sněhu za uplynulý den

- celková výška sněhové pokrývky

- množství vody, obsažené ve sněhové pokrývce.

3. Ostatní

- okamžitý tlak vzduchu

- průběh tlaku vzduchu globální a mikrozměny

- okamžitá relativní vlhkost vzduchu ve 2 m nad terénem

- průběh relativní vlhkosti vzduchu ve 2 m nad terénem

- okamžitá, průměrná a maximální nárazová rychlost větru v 10 m nad terénem

- okamžitý směr větru a průběh jeho změn

- množství a intenzita slunečního svitu během dne

- pokrytí oblohy oblačností během dne a druhy oblaků

- směry tahů jednotlivých oblačnostních pater

- ostatní jevy ( sledování bouřkových a jiných "elektrojevů", světelných jevů v atmosféře, a jiné).

            Samozřejmě se vše neměřilo hned, toto je výsledek zhruba 20-tiletého vývoje. Od poloviny 80. let se ovšem již výše uvedená měření opravdu provádějí pravidelně třikrát denně 365 nebo 366 dní v roce. Takto se vše odvíjí až do roku 1996, kdy jsme sponzorským darem dostali od dnes již neexistující firmy NOEL automatickou staničku na měření základních veličin meteorologie, tedy teploty, vlhkosti, rychlosti a směru větru a množství srážek.  A nakonec jsme se dočkali i té "správné" oficiální a 5x dražší automatické staničky, patřící opět ČHMÚ, to v roce 2000 v listopadu. Chvíli ještě běží ruční měření souběžně s automatem, pak ruční měření de fakto končí a zůstává pouze manuální pozorování oblačnosti, měření atmosférického tlaku vzduchu a sněhové pokrývky. Naproti tomu díky automatu přibývá měření půdní teploty v hloubce 1 m a měření půdní vlhkosti ve třech úrovních po povrchem.

            V průběhu 80.let došlo také k dalšímu rozšíření, a to díky spolupráci s Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, stanice Opočno. Tento ústav a jmenovitě pracovníci z Opočna v čele s ing. Balcarem se od koncem sedmdesátých let zasadili o vybudování zpočátku malé, následně pak celonárodní sítě stanic, měřících znečištění ovzduší oxidem siřičitým a fluorem. Síť měření SO2 pak byla v druhé půlce osmdesátých let "nařízením shora" postupně převzata ČHMÚ, lesníkům zbyl pouze fluor a na vlastní náklady provozovaná další individuální měření. Hvězdárna v Úpici začala koncem 80. let měřit oxid siřičitý, krátce dokonce ve spolupráci s tehdejším MěNV i dole ve městě, a to na vlastních monitorech, to vše na doporučení pana ing. Balcara, který krátce na to také rozjíždí v Úpici měření fluoru.  Postupem času se ovšem Úpice zbavuje měření  ve městě a na Hvězdárně začínají technické potíže s měřící technikou. Problémy s monitory SO2 nedokázal nakonec vyřešit ani výrobce, takže měření na těchto strojích končí. Ale to už dávno, v režii ČHMÚ, jak bylo popsáno výše, běží klasické průtokové měření , v polovině let 90. obohacené navíc o měření oxidů dusíku, tedy NOx. Naneštěstí chybí toto měření pro období dřívější, kdy do Úpice nebyl zaveden plyn, takže nelze dokumentovat dopad plynofikace na úpické údolí. To zavedení horkovodu na druhou půlku města je díky předchozímu i následnému měření oxidu siřičitého možné jednoznačně vyhodnotit jako významnou změnu  k lepšímu ovzduší dole v údolí. Město tak přestalo být na úrovni severních Čech, ale bez dotací na pomoc občanům. Krátce se také pod hlavičkou VÚLHM Opočno měří přízemní koncentrace ozónu, což je věc velice škodlivá pro živé organismy, neboť ozón  při zemi ve větší koncentraci poškozuje tkáně plic. Měření ale pro velkou finanční náročnost končí asi půl roku od startu. Opět jaksi vůlí mocných. Ale i měření znečištění prochází  postupně obměnami a nejprve rozšířením, v loňském roce pak opět zeštíhlením, v souladu s celkovou redukcí celonárodní pozorovací sítě v rámci ČHMÚ. Hlavním důvodem je finanční nákladnost.  A tak se teď podívejme, co se měřilo a měří v oblasti znečištění ovzduší.

            Pozorování byla až do roku 2001 rozdělena na dvě skupiny, a to na měření imisí ve vzduchu a ve srážkách. Měřily se  tyto imise:

- koncentrace SO2 v ovzduší

- koncentrace NOx v ovzduší

- koncentrace fluoru v ovzduší

- množství prašných aerosolů v ovzduší

- množství jednotlivých druhů těžkých kovů v prašném aerosolu v ovzduší

- kvalita srážek ( kyselost, splach pylových částic ...)

- množství jednotlivých druhů těžkých kovů ve srážkách.

            Dnes zbylo pouze měření SO2 a to ještě jen díky dohodě s ČHMÚ, že to měření chceme. Protože jsou ve hře i peníze, nakonec nejlevnější bylo opravdu původní "sirné" měření, a nic dalšího, ani nic místo toho.

Jako bonbónek se v devadesátých letech z iniciativy pracovníků hvězdárny začalo měřit i rozptýlené UV- záření a množství unikajícího aktivního radonu z podloží. Měření UV po dvou letech pro nedostatek času končí, ale před tím z tohoto pozorování vyplynuly výsledky, které nakonec přesvědčily i odborníky na danou problematiku vzaté, že je to s měřením toho "užitečného" ozonu vysoko nad našimi hlavami trochu složitější a je tedy nutno trochu poopravit jednak formulaci o stavu ve sdělovacích prostředcích, jednak také modelování stavu ozonosféry. Takže i když krátké, ale plodné měření. Radon se měří dodnes a situace kolem něj je na velmi dlouhé povídání, takže snad při jiné příležitosti.

            Tak to je tedy naše stanička v historii a dnes, je vidět, že její život zcela přesně odráží stav společnosti, jako cokoli jiného. Na závěr "prohlídky" si ještě položme pár otázek:

1. Je toto měření dobré ještě k něčemu jinému, než  k práci hvězdárny a meteorologů v Hradci Králové atd.?

 ANO, protože zpracování všech údajů je různorodé, kromě vlastních potřeb slouží tato data jako podklad pro  řadu odborných posudků, pro tvoření dlouhodobých předpovědí počasí a stanovování změn klimatu naší oblasti i celé republiky, slouží jako podklady pro zemědělskou činnost našeho regionu, pro potřeby lesního inženýrství a ochranu životního prostředí.

2. Má  smysl sledovat počasí  i soukromě, vlastními, mnohdy i primitivními prostředky?

ANO, má, jednak se dotyčný poučí o části prostředí kolem nás, jednak může plody pozorování nabídnout odborníkům, kteří tak získají údaje z dalšího místa, kde  jim třeba pozorování chybí, a to nejen v případech různých katastrof.

3. Co k tomu dotyčný "šílenec" bude potřebovat, kromě neprázdné peněženky?

To záleží na tom, kolik odhadem chce investovat, jaký komfort obsluhy a také jak moc profesionální viditelný, ale na funkčnosti zcela nezávislý, vzhled prostředků vyžaduje. Na spodním okraji se pohybují minimální náklady ale nekomfortnost (1 ks teploměru -50 až 100 st., dále hrnek na měření spadlých srážek, věrná korouhvička z kusu plechu, sešit a tužka), někde uprostřed finančního (cca 3000 Kč) a vzhledového hlediska, ale na vrcholu komfortu a šíře měření, stojí vlastnoručně, nebo kutilem-známým, na zakázku postavená automatická stanička. Na vrcholu ceny a vzhledu, ale mnohdy nikoli  funkční vybaveností pak komerčně dostupné "katalogové" staničky.

Děkujeme Vám za prohlídku a těšíme se na další setkání s Vámi, třeba při seřizování barometru, nebo při konzultaci stavby malé staničky.