• 1999
• 1998
• 1997

Při  sledování  vzniku  a  vývoje  aktivních  oblastí v době několika  posledních minim  sluneční aktivity  bylo zajímavé,  že magnetická  pole aktivních  oblastí starého  a nového  cyklu byla vzájemně propojena. Rozhodli jsme  se proto prozkoumat podrobněji vzájemnou vazbu aktivity starého a nového cyklu v době posledního minima  aktivity a  současně si  všímat rozložení  obou aktivit v heliografické délce, protože struktura tohoto rozložení se v době minima prudce mění. Ukázalo se nejen, že aktivní  oblasti starého a nového cyklu se koncentrují  do těchže aktivních délek,  můžeme demonstrovat i časový průběh aktivity obou  cyklů, a především popisujeme průběh vzniku magnetických toků obou cyklů a předvádíme jejich  zájemnou závislost.
První  aktivní oblasti  nového cyklu  vznikají na  periferii rovníkové "magnetické  bubliny" nového magnetického  toku starého cyklu  jako, jak  se zdá,  sekundární útvary.  Na začátku  nového cyklu je  tomu naopak s  podružnými aktivními oblastmi  končícího cyklu. Kromě  toho se zdá, že  nejen vynořování magnetického toku z hlubin konvektivní zóny, nýbrž i vzájemná interakce už dříve se vynořivších  toků  dávají  vznikat  novým  lokálním  koncentracím magnetického pole.

Results of 1981 eclipse coronal observations in Ca II K line are given. Lyot-type birefrigent filter with 1.2 A passband width was used. A long exposure time of 100 s was used to registrate possible weak K-line emission. A special method to substract scattered light was developped. The reality of obtained emission intensity and its gradient is discused.
 

Nejistota v určování nuly při měření dopplerovských rychlostních polí nás vedla k analýze vlivu volby referenční nulové rychlosti na vektorové rychlostní pole symetrické skvrny. Ukazuje se, že vznik vektorových rychlostních polí v umbře skvrny, způsobený posuvem nulové referenční hladiny dopplerovských rychlostí je možno úspěšně korigovat změnou polohy bodu symetrie skvrny tak, aby se nacházel opět v blízkosti nulové čáry dopplerovského rychlostního pole. Charakter vektorového rychlostního pole skvrny potom zůstává zachován.
 
 

Lesy poskytují člověku záchovné a společenské funkce. Ty jsou mnohonásobně významnější, než hospodářský zdroj dřeva. Dosud nebyly hodnotově a významově legalizovány. Autor řeší  exaktní kvantifikaci a významovou klasifikaci funkcí a důsledky stavu prostředí na jejich efekt. Na příkladu vlivu intenzivní imisní zátěže jsou hodnotově i monetárně dokladovány ztráty reálných funkčních schopností lesů vzhledem k jejich přírodnímu potenciálu a humánním potřebám společnosti.

Vesmirne pocasie je nova, rychle sa rozvijajuca vedecka disciplina, ktora spaja vedne oblasti slnecno-zemskej fyziky spolu s technickymi aplikaciami na Zemi a v okolozemskom priestore. Jej cielom je v maximalnej miere poznat vplyv Slnka na Zem a vyvoj Zeme a zivota na nejv buducnosti. Buduce aktivity 'vesmirneho pocasia' vyzaduju kontinualne pozorovania od Slnka po Zem, ako aj procesy prebiehajuce priamo na Zemi. Finalnym produktom novej vednej discipliny by mali byt predpovede, varovania, environmentalne problemy a modely pre vesmirne inzinierstvo. Cielom prednasky bude uviest posluchacov do skutocnosti, ktory sa v tejto vednej discipline rozvija vo svete.
 

Bolo vyvinute zariadenie pre 1-kanalovy zaznam EEG a jeho transformaciu na mechanicke vibracie detekovatelne prostym dotykom. Vysetrovali sme schopnost taktilnej detekcie alfa rytmu zdravych probandov v priebehu specialnej 20-minutovej experimentalnej sekvencie. Vysledky potvrdili predpoklad schopnosti mozgu adaptovat sa na taktilnu informaciu. Lepsie vysledky sa dosiahli pri spatnej  vazbe dominantnou rukou. V priebehu 2-minutovej casti spatnovazobnej sekvencie experimentu bolo mozne pozorovat narast vykonu v oblasti alfa vln. Dominantna alfa frekvencia mala pritom pocas adaptacnej periody  tendenciu mierne klesat.
 

V roku 1996 sa na seminári v Úpici začala eiskusia o možnostiach sebaovplyvnenia ľudskej spoločnosti ako celku, podobne ako jednotlivci ovplyvňujú sami seba prostredníctvom svojej osobnosti. Hypotéza, že "osobnosťou" spoločnosti by mohol byť počítačový systém, vybavený všetkými potvrdenými poznatkami zo všetkých oblastí, z ktorých by bolo možné vyvodzovať doporučenia pre riešenie konkrétnych situácií, nebola prijatá. Nemietalo sa hlavne, že taký systém by mohol byť ignorovaný alebo zneužitý.
V skutočnosti však búrlivý rozvoj počítačových systémov, ktoré spájajú, informujú a vzdelávajú ľudí, už dnes celkom prirodzene smeruje k vytvoreniu "osobnosti spoločnosti", ktorá nebude presadzovať svoju vlastnú osobnosť a vôľu tak, ako to dnes robia ľudia, ktorí majú v rukách politickú či hospodársku moc.
Pravdou je, že počítačové systémy, napriek všemožnej ochrane, bývajú často zneužité. Dá sa však predpokladať, že s postupným zvyšovaním duchovnej úrovne ľudstva sa dôsledky zneužitia budú stále úspešnejšie eliminovať.
 

Byla analyzována rozložení řídících tlakových útvarů dolní troposféry existujících na severní polokouli v zimních obdobích (leden + únor) let 1952 - 1996. Ukázalo se, že výskyt mohutných islandských nebo aleutských níží je spojen nejen s určitou fází QBO a úrovní geomagnetické aktivity, ale i s určitou úrovní sluneční aktivity.

Dne 22. a 23. 7. 1998 se vytvořil ve východních Čechách silný a rozsáhlý bouřkový systém. Struktura, intenzina a srážky nemají dosud obdoby ve střední Evropě. Aplikace aerologických výstupů Praha na známá východočeská akční centra Chvaletice, Opatovice, Hradec Králové, Pardubice potvrzuje možnost jejich impulzu k vývoji takového systému. Většina zjištěných vlastností připomíná subtropické bouřky - supercely, obvyklé v USA kolem Mexického zálivu.
Pro analýzu aerologických depeší TEMP bylo použito čtyřvrstvové metody, založené na aplikaci autokonvekce pro vývojové stadium Cb v rámci celé troposféry.
 
 

Z výzkumů Sigmunda Freuda vyplývají některé pesimistické závěry - např. poznatek, že náš duševní život je neustále "shromaždištěm a zápasištěm protichůdných tendencí", nebo že existují i nevědomé pocity, myšlenky a vůle atd. Avšak paradoxně právě psychoanalýza nás může inspirovat k diskusi o dalších výchovných metodách...
Některé její části, zejména tzv. "volné asociace", v sobě totiž obsahují kromě léčby i prvky sebepoznání, "odautomatizování" výchovy i částečné převýchovy. Ukazují nám též rozdíl mezi kázní a nenásilnou výchovou. Kromě známých metod "ventilace", "katarze" a "sublimace" by snad mohla nenásilná forma výchovy více využívat i dalších psychoanalytických prvků, např. "nepřímé sugesce", "hypnoidních prvků", střídání napětí a uvolnění (podobně jako u přípravných meditací), dále  improvizace, náhody i chaosu.
Tyto všechny prvky, podle mého názoru, by bylo vhodné zavést i do školní výchovy (případně zavést další předmět), a s jejich pomocí pak přitažlivou formou vést děti k větší připravenosti pro praktický život, včetně základů duševní hygieny nebo přípravy pro manželství a rodičovství. Základem by ovšem měla být předběžná diskuse co nejširšího okruhu odborníků.
S dalšími možnostmi výchovy však souvisí i další výzkumy v oblasti dětské hlubinné psychologie, zejména ty otázky, které Freud nestačil dokončit a které on sám naléhavě doporučoval k dalšímu studiu.
 

Alexandr Leonidovič Čiževskij (1897-1964) byl zakladatelem heliobiologie v Rusku. Z obrovského faktografického materiálu dokázal, že život biosféry a sociální rytmy lidstva jsou závislé na rytmické činnosti Slunce. V roce 1939 na Mezinárodním kongresu o biofyzice v New Yorku navrhli Čiževského na Nobelovu cenu, ale doma ho obvinili z falešné ideologie a potrestali dlouholetým vězením. Po osvobození Čiževskij dokončil svoje práce a našel jejich nové aplikace v biorytmologii a kosmobiologii. Tyto výsledky mu uznali i v zahraničních odborných kruzích. Ve světové vědě má Čiževskij trvalé čestné místo.
 
 

První část obsahuje tabulky období extrémů krátkodobějších fluktuací podle slunečních cyklů a současně potvrzené z hladin kosmického záření v intervalu let 1500 - 1996.
Druhá část jsou tabelovaná období dlouhodobých extrémů sluneční aktivity v intervalu - 30 000 až 1930 odvozená z publikovaných hladin kosmického záření (z izotopů) a po r. 1000 též podle slunečních projevů.
 
 

Geomagnetická bouře je komplexní proces, vyvolaný ději ve slunečním větru a magnetosféře. Různé faktory tohoto procesu působí na různých výškách ionosféry a atmosféry. Zde se zabýváme výškovým profilem efektů geomagnetických bouří mezi ionosférickým maximem a troposférou ve středních šířkách severní polokoule.
V F2-vrstvě ionosféry je odezva na geomagnetickou bouři v podstatě reakcí ionosféry na změny neutrální termosféry, vyvolané geomagnetickou bouří. Tyto změny, zvláště změny ve složení a poli větrů, jsou primárně následkem Jouleova ohřevu (aurorální) termosféry elektrickými proudy, spojenými s bouří. Na nižších výškách se vliv neutrální atmosféry stává méně důležitým, hlavně díky kratší době života volných elektronů, a tím roste role ionizačních a fotochemických procesů. Nejvýraznějším efektem je vyplnění "údolí" mezi E- a F-vrstvou, které je způsobeno převážně vysypáváním energetických částic. Okolo maxima E-vrstvy roste koncentrace NO díky zvýšené produkci atomárního dusíku vysypávajícími se částicemi a rovněž roste teplota. Komplexní působení různých faktorů má za následek mírný pokles kritické frekvence foE, i když pod i nad elektronová koncentrace v aurorálních a vyšších středních šířkách jako následek obrovského vzrůstu vysypávání energetických částic. V neutrální dolní termosféře a mezosféře pozorujeme jisté efekty zvýšeného vysypávání částic, ale tyto efekty slábnou s poklesem výšky, stávají se marginálními v horní stratosféře a zcela mizí ve střední stratosféře. Níže, v troposféře a zčásti v dolní stratosféře, se efekty geomagnetických bouří znovu objevují, ale jako efekt s odlišnou morfologií a původem, který není způsoben vysypáváním částic. Nejnadějnějším mechanizmem na těchto výškách se zdá být Tinsleyho hypotéza "elektromrznutí", založená na modulaci intenzity kosmického záření geomagnetickými bouřemi s následnou modulací atmosférického elektrického pole a elektrických a nukleačních mikroprocesů v mracích.
Nalezli jsme přinejmenším tři výškové oblasti jasně odlišných procesů, vedoucích k pozorovaným efektům geomagnetických bouří:
1. F2-vrstva, kde efekt v ionosféře je v podstatě odezvou na efekt geomagnetické bouře v neutrální termosféře, způsobený Jouleovým ohřevem.
2. Dolní ionosféra a horní střední atmosféra, kde efekt je způsoben injekcemi a vysypáváním energetických částic magnetosférického původu během geomagnetické bouře.
3. Dolní atmosféra, kde efekt má odlišnou morfologii i mechanizmus, který je snad spojen se změnami v galaktickém kosmickém záření a atmosférické elektřině.
 
 
 

Predkladané výsledky sú pokračovaním analýzy zvláštností dynamiky systému Slnko - medziplanetárny priestor - Zem pre Q a D dni (podľa klasifikácie IAGA). Konkretizuje sa charakter variability parametrov slnečného vetra a odozvy magnetosféry pre uvedené podmienky v rámci cyklu 22. Porovnanie výsledkov získaných celkovo pre slnečné cykly 20. - 22. poukazuje na niektoré zvláštnosti odozvy magnetosféry pri extrémnej úrovni jej porušenosti.
 
 
 

V poslednej dobe v scenároch klimatických zmien s a dôrazne poukazuje na efekt globálneho oteplenia. Tento sa viaže na ekologické dôsledky industriálne vyspelej spoločnosti, predovšetkým na nežiadúci dopad tzv. skleníkového efektu. Pre hlbšie pochopenie prírodných klimatických fluktuácií je dôležité dôsledné spracovanie dostupnej informácie o dynamike teplotných pomerov na našej planéte. V predkladanom príspevku sú spracované údaje o teplote vzduchu  T z meteorologických  observatórií s dlhčími radmi pozorovaní. Analýza dynammiky T v rámci viacerých kontinentov poukazuje na perzistentnosť dlhodobých trendov teploty pre pole anomálií, v ktorých je zreteľný ich oscilačný charakter.
 
 
 
 

Geomagnetické pole (GMP) je súčasťou histórie našej planéty. Je prirodzené, že vznik a evolúcia života na Zemi tesne súvisí s pôsobením GMP. Viaceré výskumy, najmä v ostatných rokoch poukazujú, že dynamika geomagnetických porúch, ktorá súvisí so slnečnou aktivitou, sa premieta do zmien viacerých biologických ukazovateľov. Poukazuje to na ekologickú významnosť GMP. V predkladanom príspevku sa diskutujú príklady dokumentujúce relevantnosť geomagnetickej situácie pre charakteristiku životného prostredia.
 
 
 

Explosivní jevy a procesy nabývají v poslední době značného rozvoje ve vesmíru: od Ambarcumjanových někdejších hvězdných asociací přes novy a supernovy, g-záblesky, bipolární jety ... až po velký třesk.
Mají řadu společných i komplementárních vlastností a proto se hodí i ke vzájemnému srovnávání, popř. doplňování. V referátu jsou srovnány některé základní podobnosti, či analogie mezi velkým třeskem a explosivním vznikem emise tzv. zelené zakázané čáry u meteorů.
 
 
 

Studie se zabývá denní, týdenní, semilunární, roční a sluneční periodicitou jako možnými činiteli, ovlivňujícími vznik kardiovaskulárních nemocí a zhoršování potíží. Dále se studie zabývá různým účinkem některých léků na srdeční a cévní obtíže pacientů v průběhu dne a roku. Tato pozorování mohou mít praktický význam jak v ambulantní, tak i v nemocniční praxi.
 
 
 

Inspiraci k stavbě tohoto filtru vyslovil již před 20 lety dr. V. Bumba. Pro nedostatek prostředků i zátěž jiných úkolů se však práce velmi vlekla a omezovala se spíš jen na teoretické úvahy. Teprve v posledních letech, díky zvýšenému zájmu řady odborníků, se výroba filtru znovu rozeběhla a dnes už můžeme hodnotit pozorovací výsledky za delší období. Filtr je naprosto stabilní a spolehlivý, výsledky, které  s   ním  byly  dosaženy  na  hvězdárně  v  Úpici    jsou   srovnatelné s výsledky špičkových observatoří. V blízké budoucnosti se pomýšlí na další rozšíření pozorovacích možností zařazením vápencové předsádky s pološířkou okolo O,4 Ă.
 
 

Tento příspěvek shrnuje předběžné výsledky radonového měření v Jáchymově, které navazuje na dřívější měření v Libochovicích a v Doksanech. Dosud jsou k dispozici data na necelý rok. Úroveň aktivity radonu v Jáchymově překračuje úroveň v Libochovicích nejméně dvakrát a vykazuje podobný výrazný roční chod s maximem v létě. Byla nalezena dobrá kladná korelace s teplotou vzduchu, záporná s relativní vlhkostí vzduchu, s oblačností a s rychlostí větru. A to přesto, že registrace probíhá v dobře uzavřeném a izolovaném sklepě. Existuje také poměrně dobrá korelace se slunečním rádiovým tokem na frekvenci 2 800 MHz. To vše spolu s výsledky předcházejících měření svědčí o tom, že existují ještě jiné faktory, které ovlivňují aktivitu radonu, a ty musí souviset především s elektrickým polem zemské atmosféry.
 
 
 

Niektoré druhy rýb aj suchozemských živočíchov majú schopnosť vycítiť blížiace sa zemetrasenie. Najpravdepodobnejším vysvetlením tohto javu je, že tieto tvory sú schopné zaregistrovať veĺmi jemné elektromagnetické signály, ktoré zemetrasenie sprevádzajú. Ĺudská technika merania a registrácie zemského magnetického poĺa dosiahla už takú úroveň, že sa môžeme pokúsiť riešiť podobnú úlohu - identifikovať elektromagnetické signály a hĺadať súvislosti so zemetraseniami. V tejto práci predkladáme výsledky štúdia elektromagnetickej odozvy podzemia pre niektoré svetové observatóriá, ktoré ležia v blízkosti seizmicky aktívnych oblastí.
 
 
 

Na těhotenské a porodní děje má vliv vnitřní prostředí organismu i zevní prostředí. Studium těchto faktorů je metodologicky omezené a obtížné. Bylo využito možnosti sledovat některé parametry na populaci, kde nepůsobila řada tzv. civilizačních faktorů - zdravotní péče, medikamenty atd. V období jednoho roku je porovnána křivka změn geomagnetického pole a výskytu předčasných porodů. Uvedeny jsou výsledky měření stanice v Addis Abebě v roce 1985 a záznamy porodnice Zewditu Memorial Hospital ze stejného období. Výsledky ukazují na možnou úlohu těchto změn v tzv. trigger mechanizmu porodní patologie. Asi v 50% případů předčasného porodu byla nalezena významná časová shoda. Návrh na praktické využití zjištěných souvislostí zejména v oblasti pěstování zdravého životního stylu.
 
 

  Teplotní  a tlaková  pole dolní  troposféry, jakož  i velikosti a směry  zde převládajících  větrů, byly  analyzovány na  severní polokouli  v zimních  obdobích 1952-1996.  Kompozitní mapy těchto polí a větrů, vytvořené v době trvání každé z fází QBO ze situací při  vysoké  a  nízké  geomagnetické  aktivitě, vykázaly zřetelné rozdíly, a to jak mezi vysokou a nízkou geomagnetickou aktivitou, tak mezi east  a west fází QBO. Zvláštní  pozornost byla věnována chování dolní troposféry v měsících lednu a únoru 1982.
 
 
 

Radiační  poměry jsou v meteorologických či klimatologických studiích většinou vyjádřeny údaji o intenzitě globální radiace.  V pohledu biometeorologie nebo bioklimatologie rozlišujeme význam krátkovlnné radiace také podle vlivu na organismy.  Z hlediska tvorby organické hmoty  má nezastupitelné místo proces fotosyntézy,  pro který je zdrojem energie sluneční záření, obecně uváděné v rozsahu 400 až 700 nm, tzv. fotosynticky aktivní záření (FAR).  Měření této formy slunečního záření není zatím běžné, a proto jsou jeho hodnoty často vypočítávány z intenzit  záření globálního (GR) na základě empirických rovnic. Při tomto postupu dochází často k určitým chybám jak metodickým, tak interpretačním.
V příspěvku jsou analyzovány výsledky měření FAR pomocí čidel firmy Licor během vegetačního období  na stanici Bílý Kříž (Moravskoslezské Beskydy).  Vyhodnoceny jsou  intenzity FAR v denním průběhu včetně statistického vyhodnocení. Výsledky  dokládají  vyšší  variabilitu intenzit FAR podle měření, než můžeme získat výpočty.
 
 

Jako reakce na hrozící ekologickou krizi a jako pokus o vytvoření nového paradig-matu se na přelomu století i tisíciletí formuje celek environmentálně orientované raciona-lity. Etické a filosofické konsekvence, stmelující rodící se nové paradigma, ovšem vzni-kají a rozvíjejí se víceméně až v důsledku uvědomění si hrozícího a stále narůstajícího nebezpečí pro svět a pro lidstvo.
Stejně tak je ovšem zřejmé, že starší teoretická reflexe (zejm.v podobě  vědy) je zdrojem tohoto formujícího se paradigmatu stejně tak jako formy mimoracionální (umě-ní, náboženství). Zdá se tedy (ponecháme-li nyní ony posledně zmíněné kořeny stranou), že  environmentální racionalita v širším  smyslu (byť ne v oné paradigmaticky ucelené podobě) je záležitostí přece jen starší. Dříve, než se alespoň krátce zmíníme právě o těchto teoretických východiscích, můžeme předeslat, že u nich v podstatě nenalezneme výraznější intenci k zásadním změnám (např. nahrazení antropocentrické perspektivy ve filosofii a etice). Ve vědách to znamená, že jednotlivé teoretické výpovědi vpodstatě ne-překračují reflexivní rámec (snad pouze s výjimkou ne vždy šťastných aplikačních expe-rimentů - např. v eugenice ).
Zmiňme se nyní konkrétněji o některých starších východiscích environmentální raci-onality.
Ve filosofii je významným (a dosud alespoň v podobě názvu  žijícím) inspiračním zdrojem zejména holismus. V původním (tzv. ontologickém) pojetí (J.C. Smuts) lze tento směr myšlení považovat i za specifické pokračování  vitalismu (např. H. Bergson). Sou-časně je však třeba upozornit i na jejich  určité odlišnosti. Zejména vitalismus úžeji váza-ný na biologickou teorii  (oproti širšímu filosofickému pojetí Bergsonovu), jehož klasic-kým představitelem nám může být H.Driesch  - zdůrazňuje ostrost hranice mezi živým a neživým (zatímco holismus představuje názor spíše opačný). S vitalismem se pojí i jméno C.L. Morgana. Jeho představa tzv. emergentního vývoje (spontánního vynořování no-vých kvalit v procesu evoluce) nalezla svůj odraz právě ve filosofii Bergsonově a (v po-době tzv. principu  Self- Creativity - imanentní tvořivosti) také u A.N. Whiteheada. Ten však svým širokým pojetím organismů (zahrnujícím i neživé struktury) a důrazem na ce-lostní stránku  bytí je již blízký spíše holistickému pohledu. Zmíněný celostní  aspekt je také důvodem, proč je Whiheadovo dílo znovu inspirující  v kontextu  soudobých diskusí o problematice prostředí. Bývá  považováno za jedno z přímých východisek environ-mentální etiky.
Zabýváme-li se zde otázkou holismu, je současně vhodné upozornit i na jeho vazbu a vzájemné inspirující vlivy se strukturalismem (můžeme připomenout i tzv. skladebnou filosofii J.L. Fischera). Pozornost by si zasloužila i linie, vedoucí od celostní filosofie ke vzniku teorie systémů (L.v. Bertalanffy ).
Předešleme ještě, že pravděpodobně nejvíce oné původní holistické koncepci odpo-vídá v soudobé ekosofii tzv. hypotéza Gaia J. Lovelocka.  Také F.Capra (řazený k New Age) užívá holistickou perspektivu v kritice mechanistické redukce a karteziánství  - tedy v podstatě v duchu dnes převažující metodologické a epistemologické verze holismu;  pro úplnost ještě uveďme, že velmi volné a široké užití pojmu „holismus“ ve smyslu uceleného pohledu na problémy životního prostředí nabízí mj. i W.T. Blackstone: „Krize životního prostředí nezahrnuje pouze to, co by mohlo být považováno za izolované pro-blémy, jako je znečištění našich jezer a řek, městský smog a ničivé působení pesticidů na potravní řetězce; zahrnuje totiž ohrožení životu na této planetě a určitě ohrožuje kvalitu života. Poselství ekologie je v tom, že neexistují izolované problémy a že se musíme nau-čit myslet o našem životním prostředí holisticky.“
Vraťme se však k oněm vzpomínaným starším teoretickým zdrojům environmentální racionality. Mimo různé varianty celostní filosofie ještě můžeme zmínit až romantismem inspirované uvažování o hodnotě přírodního bytí. Zde se setkáme nejen s nejobvyklejší argumentací estetickou, ale (jako např. u Nietzscheho) i s úvahami o evoluční úspěšnosti. Stejně tak se již dříve objevovaly i pokusy o rozšíření působnosti etiky na další oblasti (zejména živé tvory). Souhrnně lze ovšem konstatovat, že tyto pokusy nepřekračovaly rámec klasického zdůvodnění, vycházejícího z představy lidské nadřazenosti (požadavek neubližovat slabším se tedy týká i zvířat, člověk by takto neměl zahazovat svoji důstoj-nost).  Souhrnně lze říci, že až do zformování Leopoldovy Etiky Země se etické myšlení prakticky jinými než mezilidskými vztahy (resp. vztahem k bohu) důkladněji nezabývalo.
Přes snad až přílišnou stručnost a zjednodušenost předcházejícího přehledu je vhod-né upozornit, že hlavní těžiště oné starší vývojové fáze environmentální racionality lze pravděpodobně nejoprávněněji spatřovat v oblasti speciálních věd. Ty postupně vytvářely jistou verzi uceleného výkladu světa přírody, byť (jak jsme již upozornili) tento výklad zůstal omezen na reflexivní rovinu, neobsahující odpověď na otázku intencí lidského ko-nání - a nebo odpovídající pokrokářsky.
Mimo ekologii samu (Haeckelovým pojetím tohoto oboru jako „ekonomiky přírody“ počínaje) do této vědecké oblasti racionality můžeme zařadit i rozvedení této vědy jak do podoby speciální ekologie, tak i do komplexní teorie životního prostředí, reflektující i další discipliny a poskytující teoretické základy i pro ochranu přírody.
Stejně tak sem lze zařadit i původnější úvahy, měnící ve svých důsledcích samu po-vahu biologických věd ve smyslu posunu od popisné systematické biologie ke hledání odpovědi na otázku po původu biodiverzity. Takovouto paradigmatickou změnu přináší především vystoupení Ch. Darwina jako jisté završení evolucionistických myšlenkových tendencí. Nejen, že darwinismus nabízí perspektivu, kterou výstižně charakterizuje E. Haeckel, když v roce 1870 píše: „... ekologie je studium celého komplexu vztahů pova-žovaných Darwinem za podmínky boje o existenci.“  Navíc je toto evolucionistické za-měření výrazně inspirující i v širších souvislostech (viz filosofie - Bergson, Nietzsche, ale i Bulova, Klíma aj.). I z těchto důvodů proto můžeme celek darwinismu označit za důle-žitý a vlivný proud v myšlení, směřujícím k „... lepšímu porozumění světu, v němž žije-me,“  jak uvádí E.Mayr ve svém hodnocení Darwinova významu.  Zde je též uvedena pětice dobově dominantních koncepcí, které Darwin svojí teorií velmi povážlivě narušil, ne-li eliminoval:
a)kreacionismus a přirozená teologie
b)antropocentrismus
c)esencialismus
d)fyzikalismus (zde ve smyslu klasické mechaniky)
e)teleologie (která přitom tvořila podstatnou složku starších evolucionistických vý-kladů - např. Lamarck).
V našem výčtu mimo darwinismus naleznou své vazby a místo i antropologicky ori-entované vědní obory (včetně věd lékařských, psychologie, ale i etnologie a etnografie či paleolontologie a archeologie), teorie kultury, sociologie atd. Souhrnně lze říci že tato výchozí fáze vznikání celku environmentální racionality je charakterizovatelná dvojím způsobem. Jednak je postupně uznána a pochopena důležitost vlivu prostředí na nejroz-manitější životní formy a projevy (lidskou kulturu nevyjímaje). Proto může být dále stu-diu prostředí věnována minimálně stejná důležitost jako původním objektům vědeckého zkoumání jednotlivých disciplin. Stručněji vyjádřeno - prostředí (jako celek i v detailu) již není šedým a nediferencovaným pozadím života, bytostí, ale i kultury, morálky atd., ale stává se plnohodnotnou oblastí studia.
Druhou charakteristikou je vpravdě paradigmatická proměna řady exaktních věd. Je vytvořen základ jejich moderního pojetí. V případě biologických disciplin jde o vzájemně komplementární linie zkoumání. Jedna z nich proniká postupně do nitra živé hmoty (ne-jen ve smyslu anatomie a fyziologie, ale zejména genetiky - Mendel). Druhá se pak zabý-vá právě vztahem a efekty (zejména evolučními - Darwin) vzájemných interakcí organis-mů (resp. druhů organismů) a jejich prostředí. Obrací se k analyzování vnějších vlivů - biotických i abiotických.
Shrnujícím způsobem lze uvedený vývoj, probíhající uvnitř biologické teorie, vyjádřit i takto: „Obecně řečeno, biologie dosud prošla třemi základními etapami v úsilí o širší vědeckou syntézu a o vytvoření fundamentální teorie. První etapou vědecké syntézy v biologii byla Darwinova evoluční teorie. Druhou etapu otevřela na počátku 20.století  syntéza evoluční teorie a genetiky, vznik populační genetiky a později, ve čtyřicátých le-tech, tzv. syntetická evoluční teorie...V tomto období se také objevuje termín ´teoretická biologie´, který  vyjadřuje tendenci k syntéze různých biologických teorií a disciplin té doby.
Koncem šedesátých let našeho století se ve vývoji biologie začala prosazovat zásadní tendence třetí etapy vědecké syntézy ... Souvisí se zmíněnou revolucí v současné biolo-gii, k níž došlo v důsledku úspěšné aplikace metod a principů jiných věd při analýze bio-logických systémů.“  Zde je ovšem (i jako reakce na poslední z citovaných charakteris-tik) vhodné upozornit i na další významný trend v tomto teoretickém vývoji. Je jím (a to zhruba již od  dvacátých let tohoto století) vznik tzv. hraničních vědních oborů (např.biofyziky). Tento trend je důležitý jak z hlediska metodologického rozvoje, tak i ( v obecné rovině) oním implicitně obsaženým upozorněním na relativnost rozdělování pří-rody na živou a neživou. Současně jde i o velmi významný krok v multidisciplinární syn-téze vědeckého obrazu světa.
Onen další stupeň vývoje environmentální racionality, rodící se snad v podobě nového pa-radigmatu v naší současnosti, je zasažen především obavou - strachem o budoucnost. Proto obsahuje nejen pokusy o reflexivní výpověď o tom, jaký je svět, ale také hledá  (a nabízí) alter-nativy odpovědí na filosofické a současně i veskrze praktické tázání, co si máme se světem počít my lidé, zodpovědní neoddiskutovatelně za jeho dnešní stav. Proto v této současné envi-ronmentální racionalitě nalézá novou, modifikovanou podobu jak filosofie (hledající i nové zformování svých vlastních základů - tázání jdoucí až k ontologickým kořenům), tak i axiolo-gie a etika.
 
 
 

 Začátek tohoto námětu je z roku 1980, kdy nás ke zhotovení takového filtru vybídnul tehdejší ředitel AsÚ Dr. Václav Bumba.  Bohužel stále nebylo na tuto práci dost času, ani kapacity v turnovské brusírně, ani nebyla na tak složitý filtr řádná objednávka. Tak se dílo rodilo po malých kouscích, jaksi navíc. Jednotlivé sou-části, zhotovené nadšením několika jedinců, se dávaly do šuplíku a mezitím plynul čas.
 Od roku 1996 jsme však zvýšili úsilí aby se filtr dokončil. Na práci se podíleli především Mirek Brod-ský, Hana Oupická, Ing. Pavel Oupický, Bohdan Šrajer a dr.Zbyněk Melich, spolu s pracovníky hvězdárny v Úpici, a to hlavně Janem Klimešem. I když filtr dosud není zcela kompletní a nebyl vyzkoušen při pozorování chromosféry, považujeme za užitečné o něm již teď předběžně informovat.
 Základem filtru měla být dvojice řetězových křemenných filtrů, u nichž je při téže teplotě čára K v koincidenci. Zbývající propusti, které touto dvojicí filtrů ještě projdou, eliminuje třetí menší řetězový filtr. Po-slední doplněk rámcování čáry K by mělo být vhodné barevné sklo, nebo širokopásmový napařovaný interfe-renční filtr. Podle zadání by tato soustava měla propouštět čáru K s pološířkou menší než 0.1nm??Zkušenosti z literatury vedou k tomu, že dobré výsledky dává na této čáře pozorování s pološířkou 0.08nm. Poněkud jiné projevy chromosféry lze vidět při pološířce 0.02 až 0.04nm. Toto zúžení by se mělo docílit vápencovou před-sádkou, umístěnou vně křemenné části a spojitě laditelnou.
 Zde referujeme pouze o křemenné části filtru s pološířkou okolo 0.08nm. Tato část by měla být laditel-ná změnou teploty. Ohřátím filtru o 1?C totiž klesne vlnová délka propouštěného maxima asi o 0.04nm. Střední pracovní teplota by měla být mezi 37 až 42?C. Filtr je proto umístěn v termostatu ovládaném elektronikou.
 Optická koncepce filtru prošla několika variantami. Cílem řešení bylo především zmenšit ztráty světla, zvážit technologické možnosti, při snaze vyřešit obtíže při měření v čáře K. Navíc byla tíživá otázka suroviny, která nebyla finančně zajištěná a bylo proto nutné vycházet ze zbytků křemene, bez újmy na kvalitě.  V poslední fázi  pomohlo pochopení ředitele VOD AV ČR Ing. Šonského, že i v současné ekonomické situaci práce na filtru mohla pokračovat.
 Při hledání optimální koncepce jsme došli k závěru, že jeden z hlavní dvojice filtrů by měl být složen z destiček silných 6 až 8mm, s počtem 20 až 30. Tento filtr (F1) by v podstatě určoval výslednou pološířku žáda-ného maxima. Druhý filtr (F2) by byl v přesné koincidenci s filtrem F1 v čáře K, a současně by nepropouštěl  řadu sousedních maxim filtru F1. Když se však ukázalo, jaké jsou experimentální potíže při laboratorním mě-ření v čáře K, přistoupili jsme k osobité koncepci, a to volené tak, že vedle přesné koincidence v čáře K, nasta-nou další přesné koincidence také ve viditelné oblasti spektra. Taková možnost usnadňuje konečnou retuš filtru. Tuto variantu řešení zde stručně naznačíme. (Podrobnější informace najde zvídavý čtenář v autorových článcích ve starších ročnících Čs. čas. fyz., kde jsou i další mnohé citace.)
 Základní rovnice pro polohu maxim řetězového filtru 1.modifikace je dána rovnicí:

  d . D = k . ?        (1)

kde d je tloušťka destiček, D je dvojlom, k je řád příslušného maxima (k=0.5, 1.5, 2.5, 3.5, atd.) a  ??je vlnová délka propouštěného maxima. Dosazujeme-li do rovnice (1) postupně k stoupající po jedničce, můžeme tak vypočítat všechna maxima filtru. Při tom ovšem musíme respektovat, že D je funkcí ?. Pro zjednodušení zavedl autor tzv. „jednotkovou tloušťku“ M výrazem:
            ?
  M= -------        (2)
            D
Spojením rovnic (1) a (2) pak vychází pro tloušťku d destiček:

  d = k . M        (3)

 Protože vlnová délka filtru je závislá na teplotě, závisí na teplotě i M. V optických dílnách se pracuje i měří obvykle při teplotě 22?C. Proto postupujeme tak, že zjistíme, jakou by měl mít vlnovou délku žádaný filtr při teplotě 22?C, jestliže má být předepsaná vlnová délka dosažena např. při 38?C. Protože pro čáru K je tep-lotní koeficient křemenného filtru asi -0.04nm/1?C, měl by takový filtr mít při 22?C žádané maximum při vl-nové délce o 0.64nm delší. Proto bude mít  filtr K při teplotě 22?C maximum na vlnové délce 394.0nm. Hod-nota M pro tuto vlnovou délku je
  M394,0nm = 41.12 ?m
 Nyní několik poznámek k tloušťkám destiček filtru F1 a filtru F2, pro systém opakovaných koinciden-cí. Z podrobnější teorie vycházejí pro toto uspořádání následující pravidla:

 1. Zvolíme libovolný (ne příliš vysoký) řád kA a dále druhý, menší,  opět libovolný řád kB.
 2. Pro výpočet řádu prvního filtru k1 použijeme rovnici:
  k1 = kA . (1 + 2C)        (4)
kde C je celé číslo.
 Podobně počítáme i řád druhého filtru:
  k2 = kB. (1 + 2C)        (5)
 3. Koincidence pak nastávají vždy po 2kA čarách filtru F1 a po 2kBčarách filtru F2.
 
 Nebudeme zde rozebírat podrobnosti úvah, které vedly k použitému řešení, ukážeme jen důsledky toho, k čemu jsme se nakonec rozhodli. Zvolili jsme kombinaci:
                     kA = 12.5         kB = 4.5         C = 7
 Z rovnic (4) a (5) pak vychází:
       k1 = 187.5            k2 = 67.5
Tloušťky destiček počítáme z rovnice (3) pro M394.0nm:
       d1 = 187.5 . 0.04112 = 7.7100 mm
       d2 =  67.5 . 0.04112 = 2.7756 mm
Koincidence filtru F1 nastávají při řádech (L je celé číslo):
 k1K = 187.5 ? L . 2kA    (=212.5;  187.5;  162.5; atd.)
Podobně u filtru F2 dostáváme:
 k1K = 67.5 ? L . 2kB    (=76.5;  67.5;  58.5;  49.5; atd.)
Třetí doplňkový filtr jsme navrhli při řádu k3 = 24.5,  pro čáru K. To vede k tlouš?ce  desti?ek :
       d3 =  1.0074 mm.
Počet destiček filtru F1 je 26 ks, filtru F2 je 14 ks a filtru F3 12 ks.
 Nutno zdůraznit, že zde vynecháváme řadu podrobností, jako je korekce na Beilbyovu vrstvu, vlivy druhého řádu na fázové diference u silnějších destiček  (o tomto jevu se doposud v literatuře nikde nepsalo) a pod. V praxi jsme však museli všechny tyto jevy respektovat, neboť tyto odchylky mohou dosáhnout posunu vlnové délky  i několik desetin nm.
 Dnes je tedy křemenný řetězový filtr pro pozorování chromosféry Slunce připraven k prvním zkouš-kám. Dosud není zhotoveno definitivní pouzdro s termostatem, není dořešena kvalitní a indexově vyrovnaná imerze. Lze předpokládat, že v průběhu pokusů dojde ještě k případným úpravám. Ale díky práci několika lidí je hlavní filtr na světě. Jde o originální řešení filtru takového typu. Máme dohodnuté, že filtr bude k odzkoušení zapůjčen hvězdárně v Úpici, kde bude podroben dlouhodobým zkouškám. Věříme, že v dohledné době bude filtr doplněn uvedenou vápencovou předsádkou, s možností pozorování s pološířkou asi 0.03nm . Pracovníci Vývo-jové optické dílny AV ČR v Turnově předpokládají, že při funkčních zkouškách tento filtr poslouží též propa-gačně, aby byli získáni zájemci i z jiných pracovišť, kteří by si takový filtr objednali.
 
 

1. R. J. Šrám  KHS (Ústav experimentální medicíny, Praha) - Nové perspektivy sledování zdravotního stavu  (úvodní referát k jubilejnímu 20. semináři)
2. Yu.A.Kupryakov  (Šternbergův astronomický institut Moskva, Rusko) -  Stratospheric and ground-based observation of the Sun
3. I.Charvátová (GfÚ AVČR Praha) - Cyklus 1.6 let pohybu Slunce vlivem malých planet
4. L.Křivský (AsÚ AVČR Ondřejov) - Druhé maximum energetických erupcí v posledních cyklech a statistická předpověď cyklu 23
5. A.Antalová  (Ústav experimentálnej fyziky SAV Košice, Slovenská republika) -  Aproximácia výskytu CME smerujúcich k Zemi
6. M.Jakimiec-M.Storini-A.Antalová (Astronomický institut, Univerzita Wroclaw Polsko - IFSI/CNR Itálie-  AsÚ SAV Tatranská Lomnica, Slovenská republika) -  SXR koróna Slnka a jej rekurencia
7. V.Rušin (AsÚ SAV Tatranská Lomnica, Slovenská republika) -  Úplné zatmenie Slnka 11. augusta 1999
8. V.Rušin-L.Klocok-P.Zimmerman - E.Marková-M.Bělík-L.Křivský -T.Sýkora  (AsÚ SAV Tatranská Lomnica,  Slovenská republika - Hvězdárna Úpice) -  První výsledky z pozorování úplného zatmění Slunce 26.2.1998 ve Venezuele
9. J.Bochníček-P.Hejda-J.Pýcha- V.Bucha (GfÚ AVČR, Praha) - Odchylky teploty tlaku a převládající směry větru zimní troposféry v letech vysoké a nízké geomagnetické aktivity
10. M.Bieleková-A.Prigancová  (GfÚ SAV Bratislava, Slovenská republika) -  Celosvetové Q a D dni v 20. slnečnom cykle: zvláštnosti odozvy
11. J.Boška   (ÚFA AVČR, Praha) - Krátkodobé variace aneb časový faktor v ionosférické fyzice
12. J.Gruntorád - J. Střeštík   (UJEP-fakulta životního prostředí, Ústí nad Labem - GfÚ AV ČR, Praha) -  Poznámky ke vztahu variací atmogeochemického pole a heliogeofyzikálních jevů
13. B. Valníček  (AsÚ AVČR Ondřejov)  - Kompaktní spektrometr a možnosti jeho využití v ekologii a astronomii
14. I.Túnyi - M. Tinko  (GfÚ SAV  Bratislava, Slovenská Republika) - Úloha impulzného magnetického pola v absécii Zeme
15. J. Havel  (Tonava a.s., Úpice) -  Poznání a náhoda v experimentálním výzkumu
16. F.Valach - Z.Vörös - P.Kaplík  (GfÚ SAV  Bratislava, Slovenská Republika)  - Geomagnetické pole a prírodné katastrofy
17. J. Střeštík  (GfÚ AV ČR, Praha) -  Některé dlouhodobé periody ve výskytu zemětřesení

přednáška účastníků české a slovenské expedice: "Cesta za úplným zatměním Slunce do Venezuely"
 

1. E. Dzifčáková  (KAA MFF UK Bratislava, Slovenská republika) - Ionizačná rovnováha Fe v korone pre power distribucie
2. L. Klocok - M. Rybanský  (AsÚ SAV Tatranská Lomnica, Slovenská Republika) - Úmrtnost a vonkajšie podmienky
3. E. Král - S. Králová  (Vyšši odborná škola lesnická, Trutnov-  Fakultní nemocnice UK, Praha) - Vliv nízkých koncentrací radioaktivity na život kolem nás
4. J.Rožnovský    (Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno) - Proměnlivost intenzity fotosynteticky aktivního záření
5. M.Novák (ČHMÚ Ústí n.L.) - Využití expertních systémů v meteorologii
6. A.Prigancová-B.Petropšukos  (GfÚ SAV  Bratislava, Slovenská republika) - K problematike modulačných efektov v klimatických zmenách
7. L.Kulčár (UMB - ekonomická fakulta Poprad, Slovenská republika) -  Prognózy v pranostikách II.
8. J.Förchtgott   (Příbor) - Aerologické aspekty povodně 1997
9. J.Svoboda  (ČIŽP Praha) - Změny směru větru (1775-1975) v Praze
10. Z.Hejl  (Polná) - Periodická soustava biologických rytmů: spektrum fyziologických periodicit u člověka
11. Z.Hejl  (Polná) - Novinky v chronopatologii
12. Z.Hejl  (Polná) - Nová kriteria pro diferenciální diagnostiku nejčastějších akutních infekčních onemocnění
13. Z.Hejl  (Polná) - Některé významné faktory vývoje pracovní neschopnosti v ČSSR v průběhu 33 let (1950 - 1982)
14. A.Kapellerová - M.Mikulecký - M.Luptáková - A.Valachová   (II.dětská klinika DFN Bratislava - ÚPKM Bratislava - I.int.klinika LF UK Bratislava, Slovenská republika NsP, Nové Zámky) - Chronokozmobiologický profil akútnych prejavov ochorení dýchacích ciest
15. M.Mikulecký - J.Verhulst    (ÚPKM Bratislava, Slovenská republika - Louis Bolk Institute Antwerp, Belgie) -  Sedmiletý rytmus v kozmogeofyzikálním prostředí, v biologii, antropologii a medicíně
16. M.Mikulecký - J.Tuomilehto   (ÚPKM Bratislava, Slovenská republika - National Public Health Institute Helsinki, Finsko ÚPKM, Bratislava) -  Incidence insulindependentní cukrovky u dětí ve světě: vztah k zeměpisné šířce?
17. J.Sitar (Poliklinika Brno) - Kosmické vlivy na lidské zdraví - Skutečnost nebo fantazie?
18. P.Bělín  (Tatranská Lomnica, Slovenská republika) -  Rozlišenie typov osobnosti jednoduchým psychofyziologickým pokusom

SLAVNOSTNÍ SPOLEČNÁ VEČEŘE
 

Čtvrtek 14. května 1998    
19. R.Rajchl (Hvězdárna DK Uherský Brod) -  UFO jako periodický děj?
20. R.Rajchl (Hvězdárna DK Uherský Brod) -  UFO v 0. až 13. cyklu sluneční aktivity
21. O.Kopanev  (FVT TU Prešov, Slovenská republika) - Posledná fáza letu Tunguzského objektu
22. T.Sychra (Praha) -  EAV-Bioinformační vyšetřovací metoda
23. I.Šolc  (Alšovice) - Dvě poznámky k léčitelství
24. I Bradna (Zruč nad Sázavou) - Sledování biotropního účinku měsíce svalovým biosenzorem a elektronickým VKV-monitorem
25. J.Rajchl ( AsÚ AVČR Ondřejov) -  Tvar - Hranice Setkání
26. P.Jemelka  (MU-pedagogická fakulta, Brno) - Enviromentální racionalita
27. I.Šolc  (Alšovice) - Výroba řetězového filtru pro pozorování Slunce v čáře K (393,4 nm)

Závěr semináře           Eva Marková,  ředitelka Hvězdárny v Úpici
 

POSTERY  
28. M.Lukačovič - M.Mikulecký -  Quo vadis Úpice? aneb Jak kdo chápe předložku "ve"
29. R.Pullmann - I.Hanták - M.Mikulecký - Synodický lunárny flexogram pri paroxyzmálnej tachyarytmii: Semper Idem
30. M.Mikulecký   - Časová dynamika dvou malignit na Ukrajině 1980 - 1994
31. D.Michalková - M.Mikulecký -  A.Petrovičová  -  Všeobecný rast incidencie detskej cukrovky na Slovensku v rokoch 1985 - 1997
32. M.Mikulecký - P.Bakoss -  Výskyt leptospiróz na Slovensku v poslednom polstoročí
33. T.Ďuriš - M.Mikulecký  -  Jar a Jeseň - kritické obdobia aj pre srdcový infarkt?

Dopolední program, zahájení v 9.00 hodin:

1. Zahájení Eva Marková, ředitelka Hvězdárny v Úpici
2. V. Rušin, AsÚ SAV, Tatranská Lomnica - Dynamické Slnko
3. A.Antalová, AsÚ SAV, Tatranská Lomnica 22. cyklus a jeho erupčné centrá
4. V.Bumba, M.Klvaňa, A.Krivtsov, AsÚ AV ČR, Ondřejov Státní tech.universita, St.Petersburg - Rychlostní pole klidné fotosféry Slunce

1. V.Bumba, M.Klvaňa, AsÚ AV ČR, Ondřejov - Jak se vyvíjí a zaniká komplex sluneční aktivity
2. L.Křivský, AsÚ AV ČR, Ondřejov - O velkém longitudiálním úhlu slunečního plasmového oblaku (1964 a 1996 - SOHO)
3. A.Antalová, AsÚ SAV, Tatranská Lomnica - Oneskorenie Forbushových poklesov GKŽ

1. E.Dzifčáková, V.Ruąin, KAA MFF UK, Bratislava AsÚ SAV Tatranská Lomnica - Severo-južná asymetria zelenej koróny v rokoch 1986-1996
2. V.Rušin, AsÚ SAV Tatranská Lomnica - Úplné zatmenie Slnka 26. februara 1998
3. E.Marková, M.Bělík, T.Sýkora, P.Kotrč, Hvězdárna Úpice, AsÚ AV ČR Ondřejov - První výsledky z pozorování úplného zatmění Slunce 9.3.1997 na Sibiři

Odpolední program, zahájení ve 14.00 hodin:

1. 10 L.Lenža, Hvězdárna, Valaąské Meziříčí - Archivy slunečních pozorování na Hvězdárně ve Valašském Meziříčí
2. A.Prigancová, M.Bieleková GfÚ SAV, Bratislava - Zvláštnosti cyklov slnečnej a geomagnetickej aktivity
3. A.Prigancová, M.Bieleková GfÚ SAV, Bratislava Heliogeomagnetická situácia a jej relevantnosť vo vztahu ku klimatickým zmenám
4. J.Střeštík, M.Mikulecký, GfÚ AV ČR, Praha ÚPKM, Bratislava - Další pokusy o inferenční statistickou předpověď ročních Wolfových čísel přestávka
5. J.Laštovička, ÚFA AV ČR, Praha - "Meteorologické" vlivy na ionosféru - efekt planetárních vln
6. J.Boška, ÚFA AV ČR, Praha - Atmosférické vlny a putující ionosférické poruchy
7. J.Bochníček, V.Bucha, P.Hejda, J.Pýcha, GfÚ AV ČR, Praha - Zimní období na severní hemisféře a extraterestrické vlivy přestávka
8. J.Bochníček, P.Hejda, V.Bucha, GfÚ AV ČR, Praha - Předpovědi geomagnetické aktivity pomocí snímků z družice YOHKOH a údajů z geomagnetické stanice Budkov
9. F.Valach, Z.Vörös, GO SAV, Hurbanovo - Štúdium mechanizmov generovania geomagnetických pulzácií
10. I.Túnyi, GfÚ SAV, Bratislava - Použitie magnetotaktických baktérií pri identifikácii magnetického materiálu v horninách

1. přednáška "Cesta za úplným zatměním Slunce na Sibiř"

Dopolední program, zahájení v 9.00 hodin:

1. P.Knížová, ÚFA AV ČR, Praha - Změny elektromagnetického pole a zemětřesení
2. I.Charvátová, D.Novotná, GfÚ AV ČR, Praha ÚFA AV ČR, Praha - Otázka blízké budoucnosti: Bude se klima ochlazovat?
3. R.Huth, ÚFA AV ČR, Praha - Otázka blízké budoucnosti: Bude se klima oteplovat?

1. L.Kulčár, Univerzita M.Bela, B.Bystrica - Prognózy v pranostikách
2. J.Střeštík, GfÚ AV ČR, Praha - Projevy klimatické změny v maximálních a minimálních teplotách
3. J.Svoboda, ČIÚP, Praha - Analýza časových řad klimatologické databáze přestávka
4. J.Sitar, J.Rožnovský, NsP, Brno, VÚZ, Brno - K možnostem předpovědi srážkové činnosti v průběhu lunace
5. J.Förchtgott, Příbor - Nebezpečné anomální počasí
6. E.Král, SLÚ, Trutnov - Člověk versus příroda
7. M.Přibil, Plzeň - Přesun do odlišného klimatického prostředí v obraze ukazatelů stavu člověka

Odpolední program, zahájení ve 14.00 hodin:

1. R.Barcal, Plzeň - K životnímu jubileu nestora čs. alergologie MUDr.Josefa Lišky
2. E.Seberová, KHS, Plzeň - Vliv prostředí na vznik alergických onemocnění
3. K.Fajfrlík, KHS, Plzeň Organizace pylové informační služby v ČR

1. R.Barcal, M.Novák, Plzeň ČHMÚ, Ústí n.L. - Bronchiální astma a počasí
2. R.Barcal, M.Novák, Plzeň ČHMÚ, Ústí n.L. - Biometeorologická předpověď u nemocných bronchiálním astmatem
3. M.Mikulecký, E.Ginter, ÚPKM, Bratislava - Úmrtnosť na ischemickú srdcovú chorobu v strednej a západnej Evrópe 1961-1991: Trendy a cykly

1. M.Mikulecký, M.Kováč, ÚPKM, Bratislava NsP, Nové Zámky - Kozmické a spoločenské vplyvy pri mozgovom a subarachnoidálnom krvácaní
2. M.Mikulecký ml., M.Mikulecký st., V.Dostál, ÚPKM Bratislava, KIGM Bratislava, IKLF UK, Hradec Králové - Akútne infekčné hnačky dospelých a Mesiac: Hradec Králové 1993-1995
3. J.Rovenský, R.Masárová, D.Žitňan, M.Mikulecký, VÚRCH, Piešťany ÚPKM, Bratislava - Dalšia kĺbová krystalopatia - chondrokalcinóza - v súvise s Mesiacom?
4. M.Mikulecký, M.Lukačovič, ÚPKM, Bratislava NsP, Čadca - Dojčenská úmrtnosť v Stredoslovenskom kraji 1986-1995: Vzťah k synodickému mesiačnému cyklu?

Dopolední program, zahájení v 8.30 hodin:

1. I.Šolc, Aląovice - Dvojlomné krystalové monochromátory jsou stále aktuální
2. J.Rajchl, AsÚ AV ČR Ondřejov - O některých podobách hranice
3. P.Bělín, Tatranská Lomnica - "Osobnosť" spoločnosti přestávka
4. R.Rajchl, Hvězdárna DK, Uherský Brod - Komenského astronomie u hlediska současných poznatků
5. R.Rajchl, Hvězdárna DK, Uherský Brod - UFO jako přírodní děj?
6. O.Kopanev, Tech.univerzita, Koąice - Objav inverzie biorytmov

1. V.Žert, Olomouc - Elektromagnetický smog v naąem ľivotním prostředí
2. D.Holá, Trutnov - Neviditelné stopy a mezery ve výtvarné kompozici a v přírodě

1. A.Gillinger A.Gillingerová, Košice - The prevalence of world - cardiorespiratory mortality in late
2. M.Mikulecký st., Bratislava - Sheldrakeova morfická rezonance: Konfrontace s neurofyziologickou realitou
3. M.Mikulecký st., Bratislava - Gauquelinovy-Ertelovy planetární efekty: Astrologie nebo věda?
4. M.Mikulecký st., Bratislava - Trendy a periodicity v celosvětovém růstu počtu publikací a citací 1945-1992: podobnost se sluneční a geomagnetickou aktivitou?
5. M.Mikulecký st., L.Lukáč, I.Ďuraš, Bratislava - Ulcerózna kolitída a synodický lunárny cyklus - znovu po 5 letech