Co vlastně pozorujeme patrolním slunečním dalekohledem na Hvězdárně v Úpici? - část pátá

V páté části našeho povídání o pozorování slunečním patrolním dalekohledem úpické hvězdárny se zaměříme trochu více na sluneční protuberance. Ty byly sice poprvé podrobněji popsány v tzv. Laurentiánském kodexu při popisu úplného zatmění Slunce 1. května 1185. Byly označeny jako "plamenné jazyky živých uhlíků". Představují jasný oblak chladného plazmatu nacházející se nad "slunečním povrchem" v místech, kde hraničí oblasti s různou magnetickou polaritou. Jsou tvarovány siločarami lokálního magnetického pole. Jsou chladnější než okolní sluneční koróna, ovšem mnohem hustší. Tak tedy jdeme na ně ...

Hned na úvod se podívejme na dnešní snímek sluneční chromosféry z úpické hvězdárny. Jak je vidět, je téměř nudný. Kromě několika tmavých filamentů v jižní až jihovýchodní části Slunce na něm nalezneme pouze velmi slabou doznívající aktivní oblast AR 24209. Tu nalezneme jako slabou skupinku 2 jasnějších skvrnek v jihozápadním sektoru Slunce. Jinak zde můžeme pozorovat chromosferickou strukturu. A to je téměř vše. Snímek byl pořízen ve spektrální čáře h-alfa dalekohledem LUNT o průměru objektivu 6 cm a ohniskové délce 50 cm.

O něco lepší je situace nad okrajem Slunce, nad tzv. slunečním limbem. Zde vidíme právě několik protuberancí. Obraz je trochu degradován přecházející slabou oblačností, ale i tak můžeme vidět, že protuberancí je několik a v různých místech nad Sluncem. Ostatně, i tmavé filamenty, tedy ty hádkovité struktury na předchozím snímku představují prostuberance. Ty však v tomto případě nepozorujeme z boku, ale zeshora. A protože jsou chladnější než sluneční chromosféra, nad kterou se "vznášejí", mají přibližně 5 až 8 tisíc stupňů, vidíme je tmavě. To, že je vidíme i nad slunečním povrchem, ponořeny do mnohem teplejší a řídké sluneční koróny, je způsobeno jejich hustotou. Ta překračuje hustotu okolí přibližně 300 krát.

Podíváme-li se na zvětšený detail úvodního snímku z 23. srpna 2019 (obrázek má ještě nekorigovanou orientaci) vidíme, že struktura takové protuberance může být velmi komplikovaná, ostatně stejně jako je komplikované magnetické pole, které ji tvaruje. Ovšem, taková protuberance není jev "bez života". I když některé nazýváme klidné, jiné zase například eruptivní, všechny se nějak vyvíjejí a hmota se v nich tu rychleji a tu pomaleji pohybuje. O tom se můžeme přesvědčit například na záznamu několikahodinového zrychleného filmu pořízeného na úpické hvězdárně právě 23. srpna 2019.