Komety od pradávných časů vzbuzovaly u lidí nevšední pozornost. Důvod? Lidé pozorovali hvězdy, které po stovky let se zdají být stále na svém místě. Proto se jim začalo říkat stálice. Ty jasnější si v myslích uspořádali do souhvězdí. Všechna nevznikla najednou, ale mají původ ve vzdálených civilizacích, například Mezopotámii či Egyptě, ovšem na severní obloze se nejčastěji setkáváme s řeckou mytologií. V kontrastu je pak jižní obloha, která je velmi moderní, v současnosti všeobecně přijímaná zdejší souhvězdí pocházejí převážně z období 16. až 18. století. Takže na obloze můžeme najít bájného Oriona, královnu Kasiopeu, Lva, ale také Mouchu, Oktant, Sextant, Kružítko či Pravítko.
Stálice byly tedy stálé. Ovšem něco se přeci jen měnilo. Na dálnici, původně protínající dvanáct, v dnešní době třináct souhvězdí, byl docela čilý provoz. Po takzvaném zvěrokruhu se prohánělo především Slunce a Měsíc, to znal už i pračlověk. Postupně si ale lidé všimli, že se tam nachází několik pohybujících se hvězd. Což bylo zvláštní a tak jim říkali bludičky nebo tuláci, v řečtině pak jménem planétés a dnes jim říkáme planety. Bedlivě je sledovali a časem zjistili, že každá z nich se pohybuje tak nějak podle jízdního řádu. Je tam pravidelnost a opakovanost dějů. Takže je přijali za své a stali se normální součástí našeho světa.
A teď zpět ke kometám. To jsou takové nezbednice. Nejenže jasné komety předčí svou zdánlivou velikostí všechny objekty na obloze, ale to hlavní, proč odpradávna děsily lidstvo, byla nepředvídatelnost. Kometa se mohla zjevit kdekoli na obloze, mohla přilétnou z kteréhokoli směru a v kterýkoli čas. Prostě narušovala harmonii, narušovala zaběhnutý řád a tím se jí dostávalo nemilosti. Ve většině případech se tak její zjevení spojovalo pouze s negativy. Komety mohly za války a morové epidemie. Nicméně čas od času zbylo na ně i trochu dobrého. Jedním z mála příkladů je velmi jasná vlasatice z roku 1811, kterou objevil v jižní Francii známý astronom Honoré Flaugergues. Kometu údajně pozoroval i sám Napoleon a viděl v ní znamení úspěchu při tažení do Ruska. Nakonec přinesla jen utrpení a zkázu, což bývalo pro komety obvyklé. Ovšem tato vlasatice byla velmi vyzdvihována na samém západním konci Evropy. Toho roku se urodilo značné množství výjimečného portského vína. Po mnoho desetiletí pak figurovalo na předních místech ceníků a mělo přívlastek „kometové víno“. Ještě v roce 1880 bylo v inzerátech nabízeno za neuvěřitelné ceny.
Ve starých kronikách nacházíme záznamy pouze o zjevení jasných komet, které nikdo nečekal. Ovšem s rozvojem pozorovatelské astronomie na přelomu 18. a 19. století začala éra systematického pečlivého průzkumu oblohy pomocí dalekohledů. Ruku v ruce s tím přišel čas velkých objevitelů komet. Prvními byli bezesporu Charles Messier a jeho sok Pierre Francoise Méchain. Devatenáctému století pak vévodil dodnes nejúspěšnější vizuální lovec komet Jean Louis Pons. Svou první kometu objevil jako vrátný na hvězdárně v Marseille. Během života se vypracoval až na ředitele observatoře ve Florencii a byl doslova magnetem na komety. Celkem jich objevil 36 a dodnes jeho jméno nese 26 z nich.
Zatímco ve středověku jsme měli jen pár komet za století, najednou jich byly desítky a desítky. Každá další změna paradigmatu přinesla zlomový posun. Významné bylo zavedení fotografie do pozorovatelské astronomie. Ta vévodila především ve 20. století a ve spojení se stále dokonalejšími dalekohledy dosáhla vrcholu v osmdesátých letech. Královnou lovců se stala Carolyn Shoemakerová, která spolu s manželem pracovala na observatoři Mt. Palomar. Celkem má na svém kontě 32 komet a v jednotlivcích vede světový historický žebříček. Nu, a tak to nejspíš zůstane již na věky, neboť v současnosti vládnou přehlídkové systémy.
Devadesátá léta byla divoká nejen u nás, ale i na poli kometárním. Byla to poslední příležitost, kdy amatérští lovci komet měli značné šance objevit vizuálně kometu. Důvodem je fakt, že profesionální fotografické přehlídky nebyly až tak výkonné a navíc se nedostaly do malých úhlových vzdáleností od Slunce. Amatéři tak měli velké pole působnosti a obvykle v průměru stačilo 200 až 300 hodin usilovného hledání na objev. Oba systémy žily pospolu a vzájemně se doplňovaly. Ve druhé polovině devadesátek však přišla velká revoluce, která předznamenala postupný zánik fotografického hledání a u vizuálního snížení šancí téměř na nulu. Tím důvodem byl masivní nástup CCD detektorů a zahájení projektu LINEAR na Lincolnově observatoři v Novém Mexiku. Od roku 1998 do 2011 měl na kontě již 279 komet.
Ovšem předtím než doba romantiky skončila, dostali amatérští astronomové dárek na rozloučenou. V roce 1995 objevil japonský astronom Yuji Hyakutake kometu, která, jak se později ukázalo, proletěla kolem Země ve vzdálenosti pouhých 18 milionů km. Díky této skutečnosti byla velice jasná, viditelná pouhým okem a chvost měla téměř přes půl oblohy. Ve stejném roce se štěstí usmálo ještě na dvojici amerických astronomů amatérů. Alan Hale a Thomas Bopp našli kometu, která posléze zjasnila natolik, že byla viditelná pouhým okem více než rok. Což je rekord a právem získala titul kometa století. Od té doby se žádná výrazná kometa neobjevila.
Rozloučení se zlatým věkem vizuálních objevů to bylo vskutku velkolepé. Od té doby převzaly vládu přehlídkové systémy. Přicházely a přicházejí další a další. V současnosti je nejvýkonnější přehlídka PanSTARRS, kterou obstarává dvojice dalekohledů, každý o průměru primárního zrcadla 1,8-m. Mezi jmény komet se dále objevují například přehlídky ASASSN, Catalina, Lemmon a především ATLAS. To jsou dva relativně malé 0,5-m dalekohledy umístěné na Havajských ostrovech. Hlavním úkolem, stejně jako u většiny přehlídek, je vyhledávání blízkozemních a potencionálně nebezpečných planetek, přitom se jim v síti občas chytí i komety.
A velice pěkný úlovek se povedl přehlídce ATLAS 28. prosince 2019. Našel slabou kometu, ale již první propočet dráhy byl značně optimistický. Periheliem, tedy místem nejbližším k Slunci, projde 31. května 2020 a to ve vzdálenosti 0,25 AU (cca 37 milionů km). Měla se tak dostat do dosahu středně velkých dalekohledů, tedy i do těch, které máme na hvězdárně v Úpici. Ovšem během února se začala chovat nevyzpytatelně, to občas komety dělají, ale tahle překvapila hodně a začala velmi výrazně zjasňovat oproti předpokladu. Na konci března je již v dosahu triedru 10 x 50. Pokud vydrží v tomto tempu a neztratí dech, tedy pokud se nerozpadne, můžeme se v půlce května těšit na velmi jasnou kometu. Snad se tedy po více jak dvacetiletém čekání dočkáme. Dnes se již komet nebojíme, naopak. Komety jsou nádhernou ozdobou večerní oblohy.
Majestátný mlhavý flíček s obrovským chvostem. Co je u této komety, jež mimochodem nese označení C/2019 Y4 (ATLAS), ještě velice zajímavé, tak dráha samotná. Je velice podobná orbitě po které se pohybovala Velká kometa z roku 1844. Pravděpodobně se tedy jedná o úlomek, který se oddělil od velkého jádra a následuje jej se zpoždění ani ne 180 roků, což při periodě kolem 4000 let není mnoho.
Držme tedy palce, ať se dočkáme. Mohla by to být pěkná podívaná.
Další podrobnosti určitě přineseme v brzké době.
Komety – vlasaté kamarádky
