Hvězdárna v Úpici, U Lipek 160, 542 32 Úpice
tel:  499 882 289
e-mail:  hvezdarna@obsupice.cz
Poloha:  N50°30'27,5", E16°00'44"
  | Hlavní stránka | Program | Vstupné | Vyhledávání | Download | | Staré stránky | BLIND FRIENDLY |

  Webkamera
(c) Rudolf

  Slunce aktuálně

  Geomg aktivita

  Polární záře

  Rubriky
Akce 2004
Akce 2005
Akce 2006
Akce 2007
Akce 2008
Akce 2009
Akce 2010
Akce 2011
Astronomická Společnost
Hvězdné objekty
Informace
Meteorologie
Meziplanetární hmota
Pozorování
Program
Seismo
Slunce
Solar Data

Meziplanetární hmota

* Fotografie: Cestičky Perseid

Vydáno dne 19. 08. 2013 (4325 přečtení)

Cestičky Perseid. Foto: Petr Horálek.Ještě pět dní nás dělí od konce aktivity každoročního meteorického roje s přízviskem „Slzy svatého Vavřince“. Těžký osud římského diákona před 1755 lety strhl po další staletí obdivný zájem o padající zářící kapky z nebes, dokud tomu neučinil přítrž objev komety 109P Swift-Tuttle, zdroje částeček zářících Perseid, a s tehdejší vědou neumístil meteory do značně větších výšin, než na jaké byli lidé z tehdy obecných pravd zvyklí. Jak do nebe vtištěné čáry, prudce rozsvěcující se a pomalu pohasínající, vylétají každý rok okolo 12. srpna zdánlivě ze souhvězdí Persea a kouzlí majestátnou podívanou. Vyfotit si je může každý… a meze v kreativitě se nekladou. Jedním z takových snímků je tento obraz, který rozhodně nepatří mezi ty běžné „cvaky“ při procházce jen tak kolem.

O tom, že meteory zdánlivě vylétají z jednoho místa, tzv. radiantu, není žádná pře. Konkrétně kometární částečky Perseid vstupují do zemské atmosféry ve výšce asi 110 km a pohasínají o 30-35 km níže. Díky domu se při pohledu na nebe díváme na dráhy Perseidy jako cestičky, vlastně takové dálnice jdoucí rovnoběžně a končící kdesi daleko v tunelu. Nejvýstižnější přirovnání pohybu Perseid – a vlastně jakýchkoliv rojových meteorů – se popisuje pohledem z posledního vagónu vlaku, v němž vidíte okénkem na sbíhající se koleje kamsi k obzoru. Koleje jsou sice rovnoběžné, ale vlivem perspektivy a narůstající vzdálenosti od vás se k sobě jaksi sbližují. Cestičky Perseid jsou o to krásnější, že oproti dvěma kolejím jich je celá řada a výsostně kopírují svůj vizuální úděl létat po přesně vymezených drahách na obloze. A tak jsme svědky růžice z meteorů kousek od radiantu, dlouhých meteorických stop vysoko nad hlavou a mírně se sbíhajících drah kdesi u obzoru na druhé straně. Pochopitelně vše závisí na zvolené projekci a tomu odpovídajícímu objektivu.

Ale nejsou to jen Perseidy, co letní nebe při polehávání pod hvězdami nabízí. To je ze snímku zcela zřejmé. Ano, právě Mléčná dráha je na severní obloze v srpnových nocích nejkrásnější a proto na portrétu nemohla vůbec chybět. A co víc – složité struktury prachoplynných mlhovin a mezihvězdného prachu ve směru pásu Mléčné dráhy z celé kompozice dělají unikát. Prostě když se příroda postará o divadlo a má k tomu dostatečně vkusnou a sladěnou kulisu, je radost k nebi pohledět…

Meteory z Persea. Foto: P. Horálek a M. Druckmüller.Toto je ovšem jen půlka příběhu – ta, kterou napsala příroda sama. Druhá půlka je mnohem obšírnější a vypráví o cestě fotografa za snímkem. Začíná zhruba před rokem a půl, kdy se blížily loňské Perseidy, a v hlavě fotografa se rodila myšlenka, jak celou scenérii zachytit. Pochopitelně nikterak originální – podobných portrétů Perseid dnes na internetu už pár desítek či stovek najdete. Takovým „otcem“ myšlenky byl již na počátku století talentovaný fotograf Fred Bruenjes, který takové mozaiky fotil u různých meteorických rojů. Ale doba i nároky jdou dopředu, takže Bruenjesovy fotky, byť se ctí, postupně ustoupily do pozadí a stopy Perseid v Mléčné dráze se stávaly cílem dalších talentů. Účelně si vybírali patřičné scenérie, vymýšleli složitější a sofistikovanější metody, hledali rovnováhu mezi vědou a estetikou. A mezitím autor tohoto snímku vyfotografoval spousty krásných meteorů na jihočeském Pancíři při maximu Perseid 2012. Trvalo asi 10 měsíců, než vědomostně dozrál, vrátil se ke svým datům a vytvořil první mozaiku z pancířské podívané. A teprve tehdy bylo jasné, co dál.

Za snímkem se prostě rozhodl uspořádat expedici. Shodou okolností v době Letní astronomické expedice v Úpici. Takže expedice v rámci expedice. S mohutnou podporou jednoho z nejtalentovanějších světových fotografů – Miloslava Druckmüllera z Brna – se vydal na výlet na divoký chorvatský ostrov Hvar. Důvodem byla značně vyšší noční teplota (větší výdrž baterek), temná obloha a hlavně pořád jasno. Přes 1100 km, Vídeň, Gratz, Maribor, Zábřeh až do Drvenika, trajektem na soudný ostrov (údajně osmý nejkrasnější na světě) a do malé a malebné vesničky Ivan Dolac pod dva strmé ostrovní štíty Začerbina a Gvozd. I přes světla z malých vísek byla obloha skvostná. A tak každou noc ve spacáku, s foťákem na stativu a později montáži, od 7. do 14. srpna bezesně cvakal jeden snímek za druhým, baterka vždy vydržela asi 4,5 hodiny. Ráno pak procházel snímek za snímkem a z každonoční dávky okolo 460 fotek vybral těch pár, na které se vtiskla stopa meteoru. Čím blíž bylo maximum roje, tím více radostných záběrů v počítači zůstalo. Ale bez komplikací se to neobešlo. V jedné noci maxima naprosto selhala montáž a ozubená kola umožňující pohyb za hvězdami se rozešla ve zlém. V druhé noci, s poslední šancí, se kolem montáže s drahou technikou rozběhl vyděšený kůň a vše mohlo být na padrť. Do toho se nad montáží vražedně prolétal soví Batman. Nechyběla děsivá cesta kamenitou silnicí v serpentinách na horském srázu. A když už se zdálo, že úspěch je nasnadě, došly prozměnu síly bateriím, které montáž poháněly… Série snímků zachycující Mléčnou dráhu je proto doslova zasloužená a vymačkaná z celkového objemu dat jak poslední šťáva z pomeranče. Ovšem odměnou při nervozitě bylo v nocích 11./12. a 12./13. srpna vždy okolo 450 spatřených meteorů a tak skvostná noční obloha, že by Chorvati měli přestat jen dbát na oblečená trička ve Studenaci a začít si vážit toho, co mají v noci nad hlavou.

Týden na exotickém Hvaru utekl jako voda. Ovšem ke snímku v úvodu byla ještě dlouhá cesta. Přesněji řečeno digitální. Bylo zapotřebí všechny zaznamenané meteory sesadit s obrazem Mléčné dráhy a horské hvarské krajiny, zarovnat je správně podle zakřivení objektivu a zachovat přitom chladnou hlavu, neboť finální dosazení každého meteoru do mozaiky byla ruční práce. Až po tvorbu obrazu Mléčné dráhy a geometrickou úpravu snímků jednotlivých meteorů lze využít služeb placených programů. Na vložení meteorů z tolika dnů, s různými světelnými podmínkami a různými jasy jednotlivých meteorů, už prostě program není a vše visí a padá na trpělivosti tvůrce. Takže suma sumárum – 1100 km, 7 bezesných nocí, nesčetné trampoty a asi 70 hodin práce. To vše pro ten nevinný pohled na cestičky Perseid po obloze v úvodu. Ale stálo to za to…

Zpracování fotografie: Snímky byly pořízeny přes Canon 6D, Canon 15 mm/f2.8@4.5, ISO 10000. Pro masku Mléčné dráhy 64x60 sekund (odečteny darkframy v DSS, složeno v Registar). Obraz krajiny 11x30 sekund (rovněž odečteny darkframy). Jednotlivé meteory mezi 7. a 14. srpnem – 79x30 sekund. Celkem bylo zachyceno přes 130 meteorů, bohužel jen asi polovina byla použitelná. Snímky meteorů zregistrovány v Registar s maskou Mléčné dráhy. Jednotlivé meteory do mozaiky přičteny přes Adobe Photoshop CS5 (ručně odmazáno okolí meteorů). V závěru upraveny křívky (gamma) pro zvýraznění zodiakálního mostu a protisvitu.



[Akt. známka (jako ve škole): 2,00 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Petr Horálek | Počet komentářů: 19 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
  Kde nás najdete

Zvětšit mapu

  Seismogram Úpice (UTC)

  Slunce Ha,Ca,Wl,ZaHa
ha ca
wl zaha

  Meteory-radar
Meteory pozorovné radarem

  ATM + GEOM
Atmosferiky
Šumy 32
Geomagnetika
Radon
Vysvětlení

  Počasí v Úpici (CHMI)

  Spřízněné stránky

продажа кофе в зернах

Tento web byl vytvořen díky redakčnímu systému PHPRs