Hvězdárna v Úpici, U Lipek 160, 542 32 Úpice
tel:  499 882 289
e-mail:  hvezdarna@obsupice.cz
Poloha:  N50°30'27,5", E16°00'44"
  | Hlavní stránka | Program | Vstupné | Vyhledávání | Download | | Staré stránky | BLIND FRIENDLY |

  Webkamera
(c) Rudolf

  Slunce aktuálně

  Geomg aktivita

  Polární záře

  Rubriky
Akce 2004
Akce 2005
Akce 2006
Akce 2007
Akce 2008
Akce 2009
Akce 2010
Akce 2011
Astronomická Společnost
Hvězdné objekty
Informace
Meteorologie
Meziplanetární hmota
Pozorování
Program
Seismo
Slunce
Solar Data

Slunce

* Bohyně duhy bude sledovat Slunce... Vyřeší mnohaletou záhadu?

Vydáno dne 01. 07. 2013 (2267 přečtení)

Logo mise IRIS. Foto: NASA.V pátek 28. června 2013 v časných ranních hodinách středoevropského letního času (v 19:27 pacifického letního času 27. června) vystartovala na oběžnou dráhu unikátní družice NASA s mystickým názvem Iris. Jméno Iris, což je zároveň zkratkou pro Interface Region Imaging Spectrograph, dostala družice po řecké bohyni duhy. Družice totiž bude na základě spektrálních analýz zkoumat ve velkém detailu procesy zejména ve sluneční chromosféře.

Duhové mraky po stratu rakety Pegasus XL. Foto: Mike OLeary.Družice vystartovala s nosnou raketou Pegasus XL z kalifornské letecké základny ve Vandenbergu. Pozorovatelům opodál se naskytl krásný pohled nejen na samotný večerní start, ale rovněž na duhově zbarvené vrásčité obláčky vysoko v atmosféře způsobené rozptylem slunečního světla na zmrzlých krystalkách výparů při letu rakety. Pro mnohé to byl symbolický pohled, protože družice nese jméno po řecké bohyni duhy a sama družice má na své palubě výkonný spektrograf určený ke spektrální analýze vybraných oblastí sluneční atmosféry. Po startu byla družice vynesena na polární dráhu okolo Země, kde bude létat ve výšce mezi 620-670 kilometry nad zemským povrchem.

Hlavním cílem mise je sledovat tzv. přechodové jevy vznikající někde mezi relativně chladnou sluneční chromosférou a tzv. přechodovou oblastí. Právě tyto vrstvy, viditelné v ultrafialové části spektra, skrývají mnoho otazníků týkajících se prudkých teplotních změn, které se navenek projevují extrémně zvýšenou teplotou ve sluneční koróně. Zatímco na viditelném povrchu Slunce se můžeme různými metodami změřit teplotu okolo 6000 Kelvinů, ze spektra paprskovité koróny vysoko nad zářivou fotosférou a relativně chladnou chromosférou lze vyčíst přítomnost 13x ionizovaného železa, což odpovídá teplotám okolo 1 miliónu Kelvinů. Je jisté, že za tímto mnoho let nepochopeným paradoxem stojí mísení žhavého s relativně chladnějším plazmatem v oblasti pod chromosférou, kde rovněž dochází k dynamickým jevům lokálních magnetických polí. Jak přesně tyto dynamické procesy probíhají, není takřka vůbec známo. Jejich pochopení ovšem významně přispěje k předpovídání a modelování slunečních erupcí či tzv. koronálních výronů, které bezprostředně ovlivňují i dění na Zemi.

Úplné zatmění Slunce v roce 2006. Foto: M. Druckmüller, P. ARůžovou sluneční chromosféru a paprskovitou korónu můžeme očima pozorovat v jednom okamžiku jen při úplném zatmění Slunce. Právě tento úkaz v minulosti dovedl astronomy k otázkám kolem horké koróny a existence přechodového regionu. Foto: Miloslav Druckmüller, Peter Aniol.

Stavba družice IRIS. Foto: NASA.Družice Iris si na své palubě nese mimořádně citlivý spektrograf, který by měl být schopen detekovat dynamické teplotní změny v takové škále, v jaké doposud žádný jiný přístroj na Zemi i ve vesmíru. Zároveň bude ze získaných dat přímo počítat modely toku slunečního materiálu v přechodovém regionu a studovat oblasti, v nichž k oněm zatím nevysvětleným prudkým změnám dochází. Podle vědců, vedoucích projektu, je to takový sluneční mikroskop ve srovnání s jinými slunečními observatořemi. Nezabírá totiž celý sluneční disk, ale naopak jen velmi malou část povrchových a podpovrchových vrstev Slunce v doposud nevídaném rozlišení.

Malý epilog: Záhada horké sluneční koróny trápí astronomy už po dlouhá desetiletí. Když se při pozorování slunečního zatmění v roce 1896 pořídilo poprvé spektrum sluneční koróny, vědci v něm objevili silnou emisní čáru o vlnové délce 530,3 nanometrů. Tato zelenavá zář nepatřila žádnému tehdy známému prvku, takže jej označili jako korónium. Teprve v roce 1930 se německý astronom Walter Grotrian se svým švédským kolegou Bengtem Edlénem dopracovali ke zjištění, že záhadný prvek je ve skutečnosti 13ti násobně ionizované železo. Uzavření jedné záhady otevřelo dveře k záhadě nové. Tolikanásobně ionizovat atomy železa lze za nesmírně vysokých energií odpovídajících teplotě okolo milionu Kelvinů. A odkud se ta energie v koróně bere? Jediným bezprostředním pozorovacím okénkem k vyřešení záhady byla krátká a řídká úplná sluneční zatmění, při nichž je koróna i chromosféra pozorovatelná i pouhýma očima. Velkých pokroků se ovšem nedosáhlo.

Zdroje:
[1] Oficiální stránka mise
[2] Spaceweather.com


[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Petr Horálek | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
  Kde nás najdete

Zvětšit mapu

  Seismogram Úpice (UTC)

  Slunce Ha,Ca,Wl,ZaHa
ha ca
wl zaha

  Meteory-radar
Meteory pozorovné radarem

  ATM + GEOM
Atmosferiky
Šumy 32
Geomagnetika
Radon
Vysvětlení

  Počasí v Úpici (CHMI)

  Spřízněné stránky

продажа кофе в зернах

Tento web byl vytvořen díky redakčnímu systému PHPRs