Hvězdárna v Úpici, U Lipek 160, 542 32 Úpice
tel:  499 882 289
e-mail:  hvezdarna@obsupice.cz
Poloha:  N50°30'27,5", E16°00'44"
  | Hlavní stránka | Program | Vstupné | Vyhledávání | Download | | Staré stránky | BLIND FRIENDLY |

  Webkamera
(c) Rudolf

  Slunce aktuálně

  Geomg aktivita

  Polární záře

  Rubriky
Akce 2004
Akce 2005
Akce 2006
Akce 2007
Akce 2008
Akce 2009
Akce 2010
Akce 2011
Astronomická Společnost
Hvězdné objekty
Informace
Meteorologie
Meziplanetární hmota
Pozorování
Program
Seismo
Slunce
Solar Data

Informace

* Houstone, měli jsme tu problém…

Vydáno dne 08. 04. 2013 (3828 přečtení)

Tragédie Apolla 13. Foto: HCE.V neděli 14. dubna tomu bude 43 let od okamžiku, kdy zaznělo od astronauta Jacka Swigerta na palubě lodi mise Apollo 13 tísnivé a šokující oznámení o vážné poruše. Celý svět tehdy semklo drama, které si mohlo vyžádat tři oběti přímo v kosmickém prostoru. Po sáhodlouhých, únavných a častých komplikacích se posádku podařilo nakonec dostat k Zemi živou. Jeden z mála příběhů, u něhož člověku nevadí běžně nafouknuté a přehnané americké vlastenectví, se záhy dočkal i úspěšného filmového zpracování…

Když v roce 1969 přistál „Orel“ v měsíčním Moři klidu, lidé vtaženi do politického boje a závodu o vesmír mezi USA a Sovětským svazem náhle sledovali jeden z nejbrilantnějších milníků historie. Na Měsíci stanul člověk. Vystoupil v šestinové gravitaci v obleku a vtiskl stopu do jiného kosmického tělesa. Armstrogova nesmrtelná věta „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo“ byla sice předem vymyšlená a nikoliv spontánní, přesto je dnes všichni známe stejně dobře, jako třeba Einsteinovu rovnici relativity. Armstrongův krok tehdy sledovali lidé při velmi nekvalitním obrazu přenášeném kamerou upevněnou na týlu lunárního modulu. Ani po letech se záznam nepodařilo nějak výrazně remastrovat. Přesto ten několikasekundový pohled na bílou siluetu pomalu sestupující po žebříku na lunární povrch tajil lidem dech. Senzace, které bylo souzeno stát se legendou a u které se na chvíli zapomnělo, že je pouze důsledkem mnohaletého politického soupeření dvou velmocí. To bylo Apollo 11.

Apollo 12 mělo údajně dodat mnohem lepší videozáznam z povrchu Měsíce, ale astronauté měli na videotechniku zkrátka smůlu. Pete Conrad tehdy zkusil věčně nefungující kameru oživit „klasickou“ metodou – mlácením kladivem. Ani to nepomohlo. Mise pro veřejnost byla zklamáním, ačkoliv z hlediska hlavích úkolů (lepší přistání lunárního modulu, návštěva družice Surveyor 3 na povrchu Měsíce…) byla nadmíru úspěšná. Svérázní astronauté si z toho hlavu nelámali – proč taky? Splnili si přeci sen a prošli se po Měsíci.

Posádka Apolla 13. Foto: NASA.Není tedy divu, že po dobytí Měsíce a vítězství nad Sovětským svazem v závodu o vesmír se veřejnost o další pilotované lety k Měsíci prudce přestala zajímat. Ačkoliv měly následovat ještě mise až do Apolla 17 (popravdě až do 20-ky, ale to už rozpočet nedovolil), lidem postačil ten Armstrongův malý krok a další snahy NASA se už moc nepodporovaly. Nebo spíš nechápaly. Následující mise Apollo, v pořadí 13., se tedy v očích veřejnosti stala jen jakousi komorní cestou tří schopných astronautů s několika vědeckými úkoly, které určitě přinesou něco k výzkumu o Měsíci, ale nepřinesou nic duchaplného pro laika. A tak 11. dubna 1970 zaburácely hlavní pohony nosné 110 metrů vysoké rakety Saturn V a po úchvatném startu se zájem o zbytek letu omezil jen na pár krátkých informací ve večerních zprávách. Přitom posádka ve složení Jim Lovell, Fred Haise a Jack Swigert v průběhu letu přenášela v přímém přenosu zdařilé reportáže přímo z paluby lodě letící k Měsíci, navíc ve značně lepší kvalitě než v případě Apolla 11. Novináři po tom nesáhli, let na Měsíc už je zkrátka tak nezajímal…

Jak už dnes všichni víme, vše změnila osudná chvíle v 55. hodině a 53. minutě letu. Pro Evropany 14. dubna 1970 po páté hodině ranní letního času v řídícím středisku náhle vypadly z obrazovek informace o údajích tlaku, energie baterií i zásob kyslíku na lodi. Prakticky hned nato zazněl relativně klidným tónem Swigertův hlas, který pronesl „Houstone, měli jsme tu problém“ (Houston, we’ve had a problem). Je zajímavé, jak se informace o jedné větičce po letech přetransformovala do dramatičtější podoby a ta se pak proslavila (ano, skutečně nezaznělo „Houstone, máme problém“). Ale co tahle prkotina znamenala v porovnání s dalšími fakty, které se lidstvo dozvědělo vzápětí. Z rutinního nezáživného letu se totiž stalo drama číslo jedna a probudilo všechny novináře ženoucí se za další senzací. Dozvěděli se totiž, že u Apolla 13 došlo k explozi na servisním modulu lodě, mluvilo se dokonce o srážce s meteoritem, a vzápětí přišla ještě větší hrůza – že astronautům po explozi uniká z lodi kyslík. Díky duchapřítomnosti mnoha pracovníků a hlavně samotných členů posádky se podařilo poměrně rychle diagnostikovat situaci, uvědomit si její vážnost a začít podnikat kroky. Ukázalo se, že situace je tak vážná, že už nejde o to, jestli Apollo 13 přistane na Měsíci, ale o holou záchranu života astronautů. A to ještě nečekali, jak dlouhá, náročná a komplikovaná cesta plná zádrhelů je při cestě zpět domů čeká.

Poškozený servisní modul. Foto: NASA.V tomto momentě už nastupuje jen strohý výčet věcí, které se musely v průběhu krize řešit a za jejichž úspěchem stály stovky lidí na Zemi i ti tři pánové ve vesmíru. Šlo například o ušetření energie v bateriích lodi, nikdy nepraktikovaný zážeh lunárního modulu jako pohonu pro lepší směr lodi při letu k Zemi, výrobu filtru pro oxid uhličitý z věcí dostupných na lodi, vypořádání se s chladem a zmrzlými zásobami uvnitř lodi, problémy s komunikací se Zemí, strach z poškozeného tepelného štítu při návratu atmosférou, možnost neotevření padáků… A to je jen strohý výpis, který v reálu znamenal rychlé a přesné výpočty, obavy z nevyzkoušeného… Zkrátka Apollo 13 se stalo symbolem toho, že v krizi se s dobrým týmem lidí dá dosáhnout i nemožného.

Ale vše bylo „odsud potud“. Teprve novináři udělali z reálného dramatu drama sloních rozměrů, kde už člověk mnohdy neznal hranici přehnaných tezí. Bylo velmi těžké udržet novináře na uzdě, aby bublinu kolem tragédie Apolla 13 značně víc nenafukovali. Pochopitelně nejvíc tím trpěli ti nejbližší posádce – ženy a děti či přátelé astronautů. Informace se k nim bohužel dostávaly kuse od pracovníků NASA a ve větší míře přes televizi a noviny. Nemohli si proto udělat reálný obrázek o situaci, zvlášť když jí po technické stránce sami nerozuměli. V každém případě ovšem mediální tah vzal za své a drama Apolla 13 dokázalo sjednotit takřka celé lidstvo podobně jako Neilův výstup na povrch Měsíce. Vše pak vyvrcholilo zaslouženými ovacemi 17. dubna 1970, kdy po kritických obavách i v samotném řídícím středisku v Houstonu posádka Apolla 13 bezpečně přistála v Tichém oceánu a byla vyzdvižena na palubu lodi Iwo Jima.

Filmoví hrdinové v Apolle 13. Foto: HCE.O průběhu mise Apolla 13 i příčinách tragédie si můžete pročíst na mnoha českých i zahraničních serverech (Wikipedie, Astro.cz…). Popisy jsou tak detailní, že je netřeba dále popisovat v tomto článku. Co ovšem za zmínku zcela jistě stojí, je fakt, že tak tíživé drama si muselo získat svou knižní podobu, kterou ji jako spoluautor vtiskl samotný člen posádky Jim Lovell. Kniha s názvem „Ztracený Měsíc“ krásně a barvitě popisuje poměrně populární formou všechny ty klacky, které se pod nohy astronautů dostávaly při jejich boji o návrat na Zemi. Pochopitelně se tématu chytl i filmový průmysl a v roce 1995 vznikl nesmírně úspěšný a v mnoha ohledech opravdu kvalitní film s Tomem Hanksem v hlavní roli. Kritici filmu vyčítají zejména nepřiměřeně výsměšně popsanou postavu mladého Jacka Swigerta, kterého ve filmu hraje Kevin Bacon. Jeho filmový Swigert je „žabař“, který se do posádky dostal na poslední chvíli úplně náhodou (nahradil Kena Mattinglyho, u něhož krátce před startem doktoři projevili obavu ze zarděnek). Podle filmu byl celou dobu dalšími dvěma astronauty brán vlažně, Haise ho dokonce nenáviděl. A scénáristi ho dokonce vykreslili jako člověka, který si po celou dobu vyčítá, že stál – byť ne svou vinou – za celou tragédií a psychicky se to na něm projevovalo v celé délce letu. V reálu byl naopak Swigert naprosto nepostradatelný a zbytkem posádky obdivovaný člen. Dokázal rychle spočítat navigační data, byl patrně nejlepším astronavigátorem na lodi. Dokázal na jakoukoliv krizi reagovat rychle a zpravidla správně…

Ve filmu najdeme i další nesrovnalosti s realitou, ale pořád je to neskutečně kvalitní a dramaticky vhodně zpracovaný téměř hraný dokument o průběhu celé mise. Znalým dokonce neunikne v závěru filmu okamžik, kdy si Tom Hanks v roli Jima Lovella podává ruku s postarším pánem v uniformě admirála, který je ve skutečnosti opravdovým Jimem Lovellem. Ten byl totiž štábem požádán, aby při natáčení filmu nad některými věcmi dohlížel, filmařům radil a tak v závěru získal i tuhle malou roličku. Toma Hankse navíc téma filmu natolik zaujalo, že o pár let později stál u zrodu úspěšného a dodnes nesmírně ceněného dvanáctidílného dokumentárního cyklu „Ze Země na Měsíc“ z produkce HBO.

„Naší misi se říkalo úspěšná prohra,“ zazní v závěru filmu volně přeložený úryvek z knihy Lovella z úst Toma Hankse. Při pohledu zpátky na vývoj americké (i ruské a další) kosmonautiky je pořád příběh Apolla 13 na předních příčkách krizí ve vesmíru, které se podařilo úspěšně zvrátit. Bohužel, dnes víme, že byly i takové, které to štěstí neměly. Vzpomeňme si třeba na raketoplány Challanger a Columbia, na smrt Vladimíra Komarova… O to víc si Apollo 13 i po tolika letech zaslouží uznání a snad i přimhouření očí nad jinak neskutečně protivným americkým vlastenectvím.


[Akt. známka (jako ve škole): 2,38 / Počet hlasů: 8] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Petr Horálek | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
  Kde nás najdete

Zvětšit mapu

  Seismogram Úpice (UTC)

  Slunce Ha,Ca,Wl,ZaHa
ha ca
wl zaha

  Meteory-radar
Meteory pozorovné radarem

  ATM + GEOM
Atmosferiky
Šumy 32
Geomagnetika
Radon
Vysvětlení

  Počasí v Úpici (CHMI)

  Spřízněné stránky

продажа кофе в зернах

Tento web byl vytvořen díky redakčnímu systému PHPRs