 |
Zatímco předchozí dvě výpravy byly ve znamení dlouhých cest k hranicím i za ně, v pátek 15. března 2013 se nám už počasí slibovaně moudřilo a vyčistilo západní obzor pro pohled na kometu. Páteční nahánění bylo tak konečně bez stresu a jen o niterném výběru nějakého krásného prostředí pro vznik pěkného fotografické vzpomínky. Protože jsem musel do Pardubic a pak dál na Seč, nebyla lepří volbou pro focení mystická Lichnice. Koneckonců právě na ní vznikl pro mě asi nejkrásnější pohled na tuto kometu zatím vůbec.
|
Počasí se moudřilo jen pomalu a jasno mělo být zejména na západě našeho území. Zrovna hrana jasna se plynule nasouvala v pásu od Hradce Králové po Lichnici - krásnou zříceninu nad městečkem Podhradí v Železných horách. Tam jsme se nakonec pomerně náhodně octli se sestrou krátce po západu Slunce. Měsíc už svítil vysoko nad stromy a kometa se schovávala na soumračným jasem přepálené obloze. Přesto tam ta mrška byla a neodradil nás ani mráz, abychom si na ní v další asi půlhodině postupně vyčíhali.
Kometa se skutečně ukázala v důmyslně proměřeném místě, které žel rychle dohnala řídká obzorová oblačnost. Naštěstí se díry v ní občas významně roztáhly a jediněčný prachový ohon s podvojným proudem se překrásně vykreslil už v binokuláru 11x70. Pochopotelně nastalo kýžené období focení, které si tentokráte kladlo za cíl estetiku. A myslím, že cíl byl dotažen do puntíku. Zejména pak díky kamarádovi, který se na Lichnici opět poměrně náhodně vyskytl a umožnil být jednou ze tří hlavních rolí na snímku v úvodu.
Zpracování úvodního snímku: Snímek je jednou expozicí přes Canon 6D, obj. 200/4, ISO 6400, exp. 1,3 s. V Adobe Photoshop CS5 upraveny křivky a v Adobe Lightroom potlačen šum. Jas komety je v jisté míře optickým klamem - objektiv zabírá jen malé zorné pole (siluety stojící na obzoru jsou asi 70 metrů daleko). Pouhýma očima byla kometa vidět jen slabě, navíc v době větší tmy už ležela na hraně oblačnosti.