Hvězdárna v Úpici, U Lipek 160, 542 32 Úpice
tel:  499 882 289
e-mail:  hvezdarna@obsupice.cz
Poloha:  N50°30'27,5", E16°00'44"
  | Hlavní stránka | Program | Vstupné | Vyhledávání | Download | | Staré stránky | BLIND FRIENDLY |

  Webkamera
(c) Rudolf

  Slunce aktuálně

  Geomg aktivita

  Polární záře

  Rubriky
Akce 2004
Akce 2005
Akce 2006
Akce 2007
Akce 2008
Akce 2009
Akce 2010
Akce 2011
Astronomická Společnost
Hvězdné objekty
Informace
Meteorologie
Meziplanetární hmota
Pozorování
Program
Seismo
Slunce
Solar Data

Meziplanetární hmota

* Fotografie: Protisvit v Býku

Vydáno dne 26. 02. 2013 (3394 přečtení)

Protisvit v Býku. Foto: Petr Horálek. Jak se plynule blíží druhé významné období pro pozorování večerního zodiakálního světla, přinášíme malou perličku, která s tím velmi úzce souvisí. Fotografii, na níž lze spatřit poměrně obtížně pozorovatelnou část tohoto neobvyklého nebeského svitu, která se zrovna schovávala velmi vhodně u souhvězdí Býka se slabou Mléčnou dráhou. Kompozice hned několika fyzicky odlišných objektů vznikla na malebné australské pláži Conway Beach daleko od velkých měst. I přesto ale nebyl žádný med dosáhnout tohoto výsledného obrazu a předcházelo mu mnoho ošetřujících procedur.


Zodiakální protisvit jsme již nakousli v jednom z minulých článků. Jde o část zodiakálního světla, které se rozprostírá v rovině ekliptiky (rovině Sluneční soustavy) a vzniká rozptylem slunečního světla na částicích meziplanetární hmoty. Nejvýraznější úseky zodiakální světla jsou jasné kužely tyčící se od obzoru po západu a před východem Slunce. Slovo „jasné“ je bohužel dost relativní - v blízkosti městských aglomerací zvířetníkové světlo spatříte jen stěží. O to hůř lze pak vyhledat onen magický „protisvit“, v zahraniční mluvě často označovaný celosvětově přijatým německým termínem „Gegenschein“. Je to místo, kde jsou částice meziplanetární hmoty nasvíceny Sluncem zpříma podobně jako Měsíc v úplňku. Protisvit už tedy z podstaty názvu leží na obloze přesně na opačné straně než Slunce.

Protože rozptyl světla na těchto částicích je jakýsi kuželovitý, tvoří zjasnění protisvitu jen poměrně malý oválek o úhlovém průměru několika stupňů. Na okraji tohoto zjasnění jsou už částice dost daleko mimo osu hranice kuželu rozptylu světla a svit je tu podstatně slabší (k pozorovateli letí jen malá část rozptýleného světla od částice). Přesto tu ovšem nějaký svit je – od protisvitu k jasným „jazykům“ zodiakálního světla na obzoru se táhne úzká světelná stopa zvaná zodiakální most. Ten spatřit očima je opravdu na středoevropské poměry vzácnost. Obrázek krásně znázorňuje jas protisvitu vůči Mléčné dráze. Ta je v oblasti souhvězdí Býka (a ještě níž pak pod Velkým psem) velmi slabá a jas protisvitu je přibližně takový. Pokud tedy najdete místo, odkud uvidíte zřetelně zimní Mléčnou dráhu, můžete počítat i se spatřením zodiakálního protisvitu. A pokud ho chcete spatřit právě v Býku, musíte pozorování uskutečnit na přelomu října a listopadu… Pro středoevropany je nejlepší vyhlížet protisvit okolo zimního slunovratu (21. prosince), kdy dosahuje o půlnoci zdejší největší možné výšky nad obzorem v souhvězdí Blíženců.

Obrázek ovšem není zajímavý jenom protisvitem v jeho pravé polovině. Nabízí pohled na několik překrásných skvostů v oblasti souhvězdí Býka. Jsou to zejména dvě výrazné otevřené hvězdokupy. První z nich – Hyády – vypadá jako písmenko „V“ a pyšní se jasnou rudou hvězdou Aldebaran. Ta ovšem fyzicky do kupy nepatří, jen se nám v ní při pohledu ze Země šťastně promítá. Právě Hyády tvoří v obraze souhvězdí hlavu Býka. O něco výš pak leží modravé Plejády – velmi mladá skupinka hvězd s věkem asi 100 milionů roků. Pochopitelně v měřítku lidského života je to neskutečná doba, ale pro věk vesmíru jen malá etapa, fotbalová sezóna nebo semestr na vysoké škole. Plejády si lidé často představují jako „Malý vůz“, ačkoliv tento přídomek ve skutečnosti patří úplně jiné skupině hvězd – Malému medvědovi ležícímu na opačné straně oblohy.

A konečně tu máme i dvojici druhů prachoplnných ostrovů zvaných mlhoviny. Tou bezpochyby vzývavější je narůžovělá mlhovina NGC 1499 lidově zvaná Kalifornie (v levé horní části snímku). Očima ji sice nespatříte, ale dostatečná expozice a tmavá obloha odhalí její slabou zář, za níž stojí nedalekou hvězdou nabuzený plynný vodík. Druhou tváří světa mlhovin jsou pak temné cáry a kaňky v levé oblasti snímku. To jsou takzvané temné mlhoviny – koberce prachových závojů, které nepropouští světlo vzdálených hvězd ve viditelném oboru světla a dělají tak clonu.

Kompozice byla pořízena za nepříliš dobrých podmínek – na obloze rušila slabá závojovitá oblačnost. Ta ovšem krásně rozložila do plochy bělavou zář nejjasnějšího objektu na celém snímku – planety Jupiter. Pokud tápete, je to ten výrazně zářivý bod vlevo dole kousek od ikonického ležícího písmenka „V“ hvězdokupy Hyády.

Zpracování: Snímky pořízeny ze stativu (bezvětří, slabá závojová oblačnost), celkem 44x15 s, přes Canon 550D a objektiv Samyang 24 mm/f1.4. U objektivu užita clona 2.8. Následně dofoceno 24 darkframů. Masterdark odečten od snímků přes MRAW, snímky rozděleny do 5 skupin, v každé skupině sloučeny v Registar metodou Median/Mean. Výsledných 5 snímků sesazeno metodou Sum. Výsledný snímek opraven v programu IRIS o světelné znečištění v levé části snímku, v Adobe Lightroom a Photoshop pak upraveny křivky a kontrast pro zviditelnění temných mlhovin.



[Akt. známka (jako ve škole): 1,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Petr Horálek | Počet komentářů: 5 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
  Kde nás najdete

Zvětšit mapu

  Seismogram Úpice (UTC)

  Slunce Ha,Ca,Wl,ZaHa
ha ca
wl zaha

  Meteory-radar
Meteory pozorovné radarem

  ATM + GEOM
Atmosferiky
Šumy 32
Geomagnetika
Radon
Vysvětlení

  Počasí v Úpici (CHMI)

  Spřízněné stránky

продажа кофе в зернах

Tento web byl vytvořen díky redakčnímu systému PHPRs