Kometa C/2009 R1 McNaught s plasmovým ohonem

V prvních červnových dnech se obloha konečně vyjasnila a po dlouhé době nepříznivých pozorovacích podmínek tak bylo možné namířit na pozici, kde se kometa měla nacházet dalekohled a doufat, že se na snímcích objeví to nejzajímavější co může jasná kometa nabídnout - totiž ohon - nejlépe iontový.

   Proč právě iontový? Ionizovaný plyn proudí podle magnetických siločar a zviditelňuje tak strukturu magnetického pole v ohonu podobně jako železné piliny rozsypané kolem magnetu. U jasných komet je tak možné pozorovat změny struktury plazmových ohonů někdy i na časové škále desítek minut. Ty způsobuje interakce ohonu se slunečním větrem a magnetickým polem, které s sebou sluneční vítr unáší.    Příkladem může být iontový ohon komety C/2004 Q2 Machholz , který s sebou odnesl oblak plazmy vyvržený Sluncem při mohutné erupci tzv. koronální ejekce. Ta několik hodin předtím přešla přes naši Zemi, kde způsobila geomagnetickou bouři a krátce nato zasáhla kometu nacházející se (pozorováno ze Slunce) v přibližně stejném směru. Na zkráceném a silně zkomprimovaném třiapadesátiminutovém videu jsou vidět následky pro kometu.
   U komety C/2009 R1 McNaught zřejmě tak dramatické efekty nehrozí- hlavně kvůli nízké sluneční aktivitě. I tak je ale možné pozorovat ze dne na den výrazné změny struktury jejího ohonu. Dobrým příkladem může být trojice snímků pořízených za svítání 5. Jun. , 6. Jun. a 8. Jun. 2010. Na prvním snímku je vidět téměř přímé jen mírně zvlněné paprsky. O den později vypadá ohon výrazně jinak. Ve střední nejdelší části ohonu paprskovitá struktura prakticky zmizela a jsou vidět známky turbulentních pohybů. Změnil se i úhel , který svírají „ postranní“ krátké paprsky. Je také vidět mírná změna pozičního úhlu ohonu, který se pomalu stáčí tak , aby zachoval antisolární směr jak se na správný iontový ohon sluší a patří. Správnou orientaci ohonu na obloze ukazuje „ručně kolorovaný“ snímek ze 6. července.
   To hlavní nás ale doufejme ještě čeká. Kometa projde periheliem až 2. července, a tak bude teplota kometárního jádra a s ní snad i produkce plynu a prachu dál stoupat. Jde o novou kometu - dokonce na mírně hyperbolické dráze – a dá se proto očekávat, že má dostatečné zásoby těkavých látek a povrch není pokrytý izolační vrstvou usazenin jak tomu bývá u jejích krátkoperiodických kolegyň. Můžeme se tak dočkat i lecjakého překvapení.
   Špatnou zprávou bohužel je, že se vzrůstajícím jasem komety se budou zhoršovat její pozorovací podmínky kvůli klesající výšce nad obzorem a úhlové vzdálenosti od Slunce. Zatímco krátce před 15. červnem se kometa ráno nacházela na začátku nautického soumraku asi 20 stupňů nad severovýchodním obzorem, v době kolem 25. června už to bude jen necelých 10 stupňů. Po 26. červnu už bude alespoň z hlediska výšky nad obzorem výhodnější vyhledat kometu na večerním soumrakovém nebi. Bude ale rušit svit Měsíce kolem úplňku. Kometa bude sice až do konce června cirkumpolární a bude tak teoreticky pozorovatelná celou noc, bohužel jen velmi nízko nad severním obzorem. V době předpokládaného největšího jasu na přelomu června a července se bude po většinu noci hlava komety pohybovat téměř přesně po severním horizontu případně těsně pod ním s výjimkou večerního soumraku, kdy ji najdeme necelých 5 stupňů vysoko. V té době bude od Slunce úhlově vzdálená jen 15 stupňů.

Přiložené snímky komety a byly pořízeny CCD kamerou v ohnisku 0.3-m dalekohledu úpické hvězdárny.